Vzpomínáte si na to, co jste měli včera k obědu? A víte, co je hlavní město Austrálie? Zdánlivě jednoduché otázky, ale skrývají se za nimi dva naprosto odlišné systémy naší paměti. Jak říkal už klasik, „paměť je ošidná věc,“ a v tomhle případě to platí dvojnásob.
Endel Tulving: Muž, který nám ukázal cestu do hlubin paměti
Jméno Endela Tulvinga možná běžnému smrtelníkovi nic neřekne, ale pro psychology je to ikona. Tento estonsko-kanadský vědec totiž přišel s revoluční myšlenkou, že paměť není jednolitý moloch, ale skládá se z různých systémů. A jeho nejznámější objev? Rozlišení mezi epizodickou a sémantickou pamětí.
Co si pamatujeme? A jak si to pamatujeme?
Představte si, že se vracíte v čase. Vzpomínáte si na svou první pusu? Na to, jak jste se cítili, co jste měli na sobě, jak voněl vzduch? To je epizodická paměť v plné parádě. Je to taková interní časová kapsle, ve které uchováváme osobní zážitky spojené s konkrétním časem a místem. Je to naše autobiografie, napsaná v pocitech a obrazech. A když se řekne „včera k obědu,“ právě tahle paměť se snaží vyšťourat, co se vlastně dělo.
Na druhou stranu, sémantická paměť je spíš taková encyklopedie, kterou máme v hlavě. Jsou to fakta, koncepty, pravidla a obecné znalosti o světě. Víme, že Paříž je hlavní město Francie, že ptáci létají a že 2 + 2 = 4. A právě sémantická paměť nám odpoví na otázku ohledně hlavního města Austrálie (Canberra, pro pořádek).
Proč je to vlastně důležité?
Možná si říkáte, „no a co?“. Ale pochopení rozdílů mezi těmito dvěma systémy paměti má zásadní význam. Nejen pro psychology a neurovědce, ale i pro nás samotné. Může nám to pomoci lépe porozumět tomu, jak se učíme, jak si pamatujeme důležité události a jak se vyrovnáváme s problémy spojenými s pamětí, například s Alzheimerovou chorobou. Protože, ruku na srdce, kdo z nás si občas nepřeje mít paměť jako slon?