Víte, jak to někdy chodí. Den za dnem se vleče v podobných kolejích a vy se přistihnete, že se ptáte: „A má to vůbec smysl?“ Možná máte skvělou práci, milující rodinu, ale přesto cítíte takovou… prázdnotu. Jakoby něco chybělo. Nejste sami. Hledání smyslu je lidské. A Viktor Frankl na to měl docela zajímavý recept.
Logoterapie: Když hledání smyslu léčí
Frankl, psychiatr a neurolog, si prožil peklo v koncentračních táborech. A právě tam, v té největší temnotě, objevil něco hluboce lidského. Pochopil, že i v těch nejtěžších chvílích můžeme najít smysl. A že právě ten smysl nám může pomoct přežít. Z toho pak vyrostla logoterapie – psychoterapeutický směr, který se zaměřuje právě na hledání smyslu života.
Ale co to vlastně ten „smysl“ je?
To je ta záludná otázka, že? Frankl říkal, že smysl není něco, co si vymyslíme. My ho objevujeme. A objevujeme ho ve třech hlavních oblastech.První je v práci – v tom, co děláme a co nám dává pocit, že jsme užiteční. Druhá je v lásce – v našich vztazích s ostatními lidmi. A třetí je v postoji – v tom, jak se stavíme k věcem, které nemůžeme změnit. Třeba k nemoci, ztrátě blízkého nebo k vlastním limitům.
Prakticky: Jak na to?
Nečekejte, že vám někdo řekne: „Tohle je tvůj smysl života.“ Musíte ho najít sami. Ale logoterapie vám s tím může pomoct. Zkuste se zamyslet: V čem jste dobří? Co vás baví? Co byste chtěli v životě dokázat? A jak můžete udělat svět o trochu lepším místem? Možná vás napadne něco úplně nečekaného. A možná, že ten smysl už dávno máte, jen jste si ho nevšimli.
A když to nejde?
Jasně, někdy to nejde. Někdy se cítíte ztracení a beznadějní. A to je taky v pořádku. Frankl říkal, že i v utrpení můžeme najít smysl. Třeba v tom, že se naučíme být soucitní. Nebo v tom, že se staneme silnějšími. A že budeme oporou pro ostatní, kteří procházejí podobnou situací. Protože i když se nám zdá, že náš život nemá smysl, vždycky můžeme najít něco, pro co stojí za to žít.