Už jste se někdy přistihli, že v sobě vedete takový vnitřní dialog? Jeden hlas říká „Dej si tu čokoládu!“, druhý „Ne, už jsi měl dost sladkého!“ a třetí se snaží to nějak rozumně ukočírovat. No, a přesně tohle je tak trochu Freudův model osobnosti v praxi. Žádná věda raketová, ale spíš takové nahlédnutí do naší hlavy.
Id: To naše zvířátko v nás
Představte si ho jako takové malé dítě, co chce všechno hned a teď. Žádné „počkám“, žádné „a co na to řeknou ostatní“. Prostě touha po uspokojení všech základních potřeb a pudů. Id je čistá radost, čistá vášeň, ale taky umí být pěkně sobecké.
Když Id převezme kontrolu
No, to pak se dějou věci. Impulzivní nákupy, hádky s partnerem kvůli maličkostem, mlsání v noci, i když víte, že ráno budete litovat. Zkrátka, Id si jde za svým, ať se děje, co se děje. Ale ruku na srdce, kdo z nás to občas nezná?
Ego: Rozum velí
Tohle je ten hlas, co se snaží udržet věci v rovnováze. Ego chápe, že nemůžeme mít všechno hned a že naše chování má i nějaké důsledky. Snaží se najít kompromis mezi tím, co chce Id, a tím, co je reálné a společensky přijatelné. Je to takový diplomat v naší hlavě.
Ego jako prostředník
Ego se snaží uspokojit touhy Id, ale zároveň bere v potaz realitu a morálku. Třeba, když máte chuť na tu čokoládu, Ego vám řekne: „Dobře, dej si jeden kousek, ale zítra si půjdeš zaběhat.“ Zkrátka, takový rozumný hlídač.
Superego: Hlas svědomí
Tohle je ten, co nám říká, co je správné a co ne. Superego je naučené souborem morálních zásad, norem a hodnot, které jsme si osvojili od rodičů, školy, společnosti. Je to náš vnitřní kritik, který nás nutí se chovat podle určitých pravidel.
Když je Superego moc silné
No, to pak se z nás stávají dokonalí perfekcionisté, kteří se neustále obviňují a trestají za každou chybu. Je důležité si uvědomit, že ani Superego by nemělo mít absolutní moc. I my potřebujeme občas trochu povolit a dopřát si radost, i když třeba „není úplně správná“.
Takže, jak to s těmi třemi v nás vlastně je?
Nejde o to, že bychom se měli jednoho zbavit a druhému fandit. Spíš jde o to, abychom si uvědomili, že v nás všechny tyhle hlasy jsou a že je důležité je umět poslouchat a hlavně, najít mezi nimi tu správnou rovnováhu. Protože život je tak trochu umění kompromisu, no ne?