Vzpomínáte si na film 500 Days of Summer? Poprvé, když jsem ho viděla, tak jsem tajně doufala, že Summer nakonec Tomovi dá šanci. I když hned na začátku víme, že to není love story, Tom je beznadějný romantik. Vždycky měl pocit, že dokud nenajde tu pravou, nebude kompletní. Možná to znáte taky.
Ideály vs. realita: Proč romantické představy sabotují lásku?
Summer je pravý opak – tvrdý realista, který na lásku nevěří. Ale právě to Toma tak fascinuje (a taky to, že má ráda The Smiths, samozřejmě). Celý film vidíme Summer Tomovýma očima. Chápeme, proč je do ní tak blázen a proto s ním tak snadno soucítíme, když mu nakonec zlomí srdce. Ale po pár dalších zhlédnutích jsem se na Toma a jeho idealistické představy přestala dívat shovívavě. Protože i když se neustále stylizoval do role oběti, sám si to trápení dost zavinil.
Summer byla od začátku upřímná
Summer s Tomem nikdy nechtěla nic vážného. Řekla mu hned na začátku, že chce být jen kamarádka. Dokonce se ho zeptala, jestli mu to nevadí, a on řekl, že ne. Což ho samozřejmě jenom podnítilo k tomu, aby se ji snažil získat. Abych ale byla fér, tak někde uprostřed se ty hranice trochu rozmazaly, a Tom měl pocit, že mezi nimi je něco víc než jen kamarádství. A tak se jí zeptal: „Co děláme? Co jsme?“ Summer se usmála, zaklonila hlavu a řekla: „Já nevím.“
Ta sladká iluze na začátku
První fáze vztahu je fáze romantiky, jinak známá jako fáze drogové závislosti. Tomovi, jakožto rozenému romantikovi, se v ní přirozeně daří, protože tak vnímá svět obecně. V první fázi mají lidé pocit, že jsou na drogách a nic je nebolí, protože se příliš soustředí na to dobré a to špatné nechávají stranou. Páry mohou v této fázi zůstat 2 měsíce až 2 roky, záleží na tom, jak dlouho jim v mozku vydrží chemické látky lásky. Většina knih a filmů v naší kultuře zobrazuje dokonalou lásku tímto způsobem, ale ve skutečnosti je to jen začátek. A ta pravá práce na vztahu ještě nezačala.
Tom je přesvědčený, že na Summer miluje úplně všechno. Zcela ignoruje červené vlajky, které mu neustále dává najevo, když jí nevyhovuje, že je označuje za něco víc než jen „kamarády“. Je jasné, že jsou si blízcí, když se mu Summer svěřuje se svými sny a říká, že se nikdy nikomu nesvěřila s tím, jak se cítí. Může být cynická a tvrdá, ale nakonec je to taky jenom člověk. A Tom v ní vyvolával zmatek. Tom ji může v první fázi rozchodu nenávidět, jak chce. Ale…
I Summer toužila po lásce
Ale jako divák filmu mohu říct, že Summer chce lásku stejně jako každý jiný. Plakala po zhlédnutí scény v kině se svatebním párem, pravděpodobně toužila po stejném snu. Myslím, že to byla ta lidštější verze Summer, kterou vidíme v celém filmu. Usnadňuje to odpuštění (alespoň pro mě) těch občasných rozmazaných akcí, které na Toma uvalila a které mu způsobily spirálovitou depresi, když to mezi nimi nakonec jednou provždy ukončila.
Tom je takový idealista, že nechal své sny jen sny a nic víc. Pochyboval o svém talentu potenciálního architekta a nebyl ochoten projít oběťmi, tvrdou prací a neúspěchy, aby se jím stal – alespoň ne do té doby, než mu Summer po rozchodu nastavila zrcadlo. Chce jen to dobré, ale není ochoten překonat krutou realitu, aby se tam dostal.
Když Tom poprvé ukáže Summer své oblíbené místo, mluví o budovách s takovou vášní a vervou, jako by to byli lidé, které zná celý život. Když Summer ukáže na něco v dálce a zeptá se ho, co to je, Tom se zasměje a řekne, že je to parkoviště, a pak dodá: „Ale je tu spousta krásných věcí.“ Říká, že si přeje, aby si lidé tohoto místa více všímali a nacházeli v něm stejné krásy jako on.
Paradox idealisty
Je to zvláštní, že? Tom je idealista, a přesto mu parkoviště nepřipadají krásná, považuje je jen za běžnou součást společnosti. Lidé tam parkují auta a nepřemýšlejí o jejich hodnotě – není na nich nic romantického. Sama to znám. Když jsem ve 20 kouřila svou první cigaretu o půlnoci na parkovišti, myslela jsem si, že mi to možná osvětlí něco, co mi celou tu dobu unikalo. Ale nic. Připadalo mi to naprosto zbytečné. Mám štěstí, že jsem se nikdy nestala závislou, ani po své druhé cigaretě.
Tom má v mnoha ohledech taky štěstí. Má štěstí, že se dokázal odpoutat od svých idealistických představ, které ho nakonec pohltily a udělaly z něj nešťastníka. Tomův kamarád Paul je moje oblíbená postava. Když se v jednu chvíli filmu snaží vysvětlit, co je láska, mluví o Robin, své lásce, kterou zná už od základní školy. Říká, že ideálně by žena jeho snů měla být víc sexy, mít větší prsa a víc se zajímat o sport, ale není deziluzovaný jako Tom. Řekl, že Robin je lepší než dívka jeho snů, protože je skutečná. Paulův pohled na lásku je osvěžující a dává divákovi pauzu od Tomových ohromujících ideálů, které ho nakonec zničily.
Naděje umírá poslední…nebo ne?
Ale nakonec měl Tom pořád odvahu věřit v lásku, když potká Autumn. Konec však zůstává záhadou. Nevíme, jestli je Autumn opravdu ta pravá pro Toma. Ale o to právě jde. Tom se Summer přiznal, když se usmiřovali po hádce, že potřebuje jistotu a ujištění, že se ráno probudí a ona se nebude cítit jinak. Řekla, že mu to nemůže dát – nikdo nemůže. Když máte tak silný soubor ideálů a přesvědčení, stavíte se do tak vysoké pozice, že vidíte věci jen z dálky. Zvyknete si vidět ty věci z té dálky, stejně jako Tom vidí budovy daleko od svého oblíbeného místa ve městě – neustále sní, ale ve skutečnosti ty budovy sám navrhuje zblízka a osobně.
V tom není žádný růst ani seberealizace. Proto Tom prožil tolik bolestivého zmatku, když se mu zdálo, že se rozchod stal z ničeho nic. Nikdy se nepřeklenul přes 1. fázi vztahu. Nikdy neotočil na další stránku. To je docela tragické. Summer mu však nakonec dala uzavření, když se znovu setkali na jeho oblíbeném místě. Má štěstí. Často v reálném životě mnoho lidí nedostane uzavření, které si po hrozném rozchodu přeje. A přesto se nutíme jít dál, protože z té mizérie nevede jiná cesta.
Je zdravé mít ideály a sny. Ale žít v nich navždy – jen byste si bránili v dosažení svého skutečného potenciálu. Působit na základě reality, aby se sny splnily, je však místo, kde existuje skutečné kouzlo. Nemůžete si romantizovat boj. Ale můžete se těšit na rána, kdy si uvědomíte, že děláte něco, pro co jste zapálení, a milujete někoho, kdo stojí za to.