„`html
Už jste někdy měli pocit, že vám někdo čte myšlenky? Nebo naopak, že mluvíte jakoby do zdi? V mezilidských vztazích se často míjíme, nerozumíme si, žijeme ve svých vlastních bublinách. A právě tady vstupuje na scénu intersubjektivita, koncept, který se snaží tyhle bariéry bourat. V terapii to platí dvojnásob.
Intersubjektivita v terapii: Setkání dvou světů
Terapie, to není jen odborník, který vám radí, co máte dělat. Je to mnohem složitější a hlubší proces. Je to setkání dvou jedinečných světů, terapeuta a klienta, a jejich vzájemné ovlivňování.
Co je to vlastně ta intersubjektivita?
Zjednodušeně řečeno, intersubjektivita je vědomí sdílené zkušenosti. Není to jen o tom, že si navzájem rozumíme, ale že se navzájem cítíme. Je to schopnost vnímat svět z perspektivy druhého a zároveň si uvědomovat, že i my sami ovlivňujeme jeho vnímání.
Proč je intersubjektivita v terapii důležitá?
Tradiční terapeutické přístupy často kladou důraz na objektivitu, na snahu o „nezaujatý“ pohled na klienta. Intersubjektivní přístup naopak zdůrazňuje, že objektivita je iluze. Terapeut je také člověk se svými vlastními prožitky a zkušenostmi, a ty nevyhnutelně ovlivňují jeho práci.
V praxi to znamená, že terapeut:
- Neskryje se za masku neomylného odborníka.
- Je ochotný se podělit o své vlastní pocity a reakce (samozřejmě s ohledem na terapeutický rámec).
- Aktivně naslouchá klientovi a snaží se pochopit jeho jedinečný svět.
- Uvědomuje si, že terapeutický vztah je oboustranný a že se terapeut i klient navzájem ovlivňují.
Když se dva světy potkají…
Díky intersubjektivitě se terapie stává autentickým a hlubokým zážitkem. Klient se cítí pochopený a přijatý, což mu umožňuje otevřít se a prozkoumat svá nejniternější traumata a bolesti. Terapeut zase získává cenné vhledy do klientova světa a lépe rozumí jeho problémům. Někdy to není jednoduché, ale o tom to je – hledat společnou řeč, i když se zdá, že mluvíme každý jiným jazykem. Někdy stačí jen vědět, že na to člověk není sám.
„`