„`html
Někdy se to zdá jako horolezecká expedice bez lana. Sedíte v čekárně, v ruce promnutý papírový kapesník, a snažíte se v hlavě poskládat věty tak, aby z vás nevypadlo něco úplně mimo. Mluvit s lékařem o duševním zdraví… brrr. Ale víte co? Není to nic, co by se nedalo zvládnout. A když se to povede, je to obrovská úleva.
Jak mluvit s lékařem o svých duševních potížích?
Takže, kde začít? Asi ne tím, že mu vyklopíte celý svůj životní příběh hned u dveří. Ale postupně, s citem a hlavně – s přípravou.
Příprava je půl bitvy
Seďte a pište. Vezměte si papír a tužku (nebo klidně ťukejte do počítače, jak je vám libo) a zkuste si sepsat, co vás trápí. Jak dlouho to trvá? Jak se to projevuje? Co vám pomáhá? Co naopak zhoršuje? Čím víc si to ujasníte pro sebe, tím snáz to pak vysvětlíte i doktorovi. A nebojte se být upřímní, i když to bolí. Lékař není soudce, ale partner, který vám chce pomoct.
Načasování hraje roli
Víte, jak to chodí. Pár minut na pacienta a další už klepou na dveře. Snažte se proto domluvit si prodlouženou konzultaci, pokud to jde. A pokud ne, tak alespoň zavolejte dopředu a dejte vědět, že se chcete pobavit o něčem, co bude trvat déle než pět minut. Ušetříte tím sobě i doktorovi nervy.
Jazyk, kterému rozumíte
Nemusíte se hned vytasit s odbornými termíny z psychiatrické učebnice. Mluvte tak, jak vám zobák narost. Popište své pocity, používejte přirovnání. Třeba: „Cítím se jako bych žil pod dekou“ nebo „Mám v hlavě neustále puštěný rádio, který nejde vypnout.“ Lékař by se měl snažit vám porozumět. A pokud ne, nebojte se zeptat a nechat si to vysvětlit jinak.
Nebojte se říct NE
I když vám doktor navrhne nějakou léčbu nebo vyšetření, se kterým nesouhlasíte, máte právo říct NE. Stejně jako máte právo na druhý názor. Je to vaše zdraví a vy máte právo rozhodovat o tom, co se s vámi bude dít. A pamatujte, otevřená komunikace je základ všeho. Tak s chutí do toho a půl je hotovo!
„`