Vzpomínky na dětství… pro někoho pohádka, pro jiného spíš trpká pachuť, co se těžko polyká. Stalo se i vám, že vás v dětství potkalo něco, co dodnes ovlivňuje váš život? Něco, co se vám zažralo pod kůži a nechce pustit?
Je to tak, s bolavým dětstvím se těžko smiřuje. Rány, které nám zasadí dětství, si neseme s sebou jako těžký batoh. A i když už jsme dávno dospělí, tyhle zážitky nás můžou brzdit a nedovolit nám žít naplno. Jak poznat, že i vás stále trápí jizvy z dětství?
Jizvy dětství: 8 signálů, že minulost stále bolí
1. Sžírá vás pocit viny
To, co zažijeme jako malí, formuje náš pohled na sebe i na svět. Pokud jste v dětství zažili něco zlého, třeba týrání, zanedbávání nebo násilí, může to zkřivit váš úsudek a ovlivnit vaše psychické i emocionální zdraví. Možná se vám zdá, že vás bezdůvodně trápí pocity viny, studu a lítosti. Je to jako stín minulosti, co se za vámi táhne, kamkoli jdete.
2. Úzkost bez příčiny
Další signál? Cítíte se neustále úzkostlivě, ale nevíte proč. Jste nervózní, neklidní? Bývá vám zrychlený tep, potíte se, máte napjaté svaly? Tohle všechno jsou příznaky úzkosti. Ale co když se objevují bez zjevné příčiny? Možná je to vaše mysl, která křičí o pomoc a prosí vás, abyste se konečně vypořádali s tou bolestí, kterou tak dlouho potlačujete.
3. Držíte se stranou
Kdo se jednou spálil, ten fouká i na studené. Pokud vás někdo v minulosti zranil, je pochopitelné, že jste opatrnější, koho si pustíte k tělu. Ale zatímco většina z nás se s bolestí srdce vyrovná a zase se otevře novým vztahům, někteří lidé se raději od ostatních izolují. Bojí se zranitelnosti, bojí se blízkosti. Mají strach z opuštění, nedůvěřují a bojí se odmítnutí. Proto si raději drží lidi od těla.
4. Štěstí se vám vyhýbá
Máte problém s pozitivním myšlením? Vidíte spíš to špatné, než to dobré? Lidé, kteří zažili trauma, se často těžko smiřují s minulostí a nemůžou se pohnout dál. Utápí se v popírání, negativitě a sebedestrukci. Štěstí je pro ně něco cizího, něco, co je děsí. Trvá dlouho, než si uvědomíme, jak moc jsme nešťastní, a ještě déle, než pochopíme, že to tak nemusí být.
5. Nesnášíte se
Láska k sobě a soucit se sebou samým? To pro nás není vždycky snadné. Ale pro někoho, kdo zažil trauma v dětství, to může být obzvlášť těžké. Trápí vás nízké sebevědomí a sabotujete si vlastní štěstí. Minulé zkušenosti vás naučily, že si štěstí nezasloužíte. Posloucháte svou vlastní negativitu, protože to je to jediné, co znáte. A ta stálá bolest je to, co vás uklidňuje, a proto se jí tak těžko zbavujete.
6. Jste svůj nejhorší kritik
Týrání, ať už fyzické nebo psychické, má devastující dopad na naše sebevědomí. Oběti traumatických zážitků z dětství mívají spoustu problematických myšlenek a chování. Jsou k sobě kruté a kritické, litují se. Viní se za všechno, co se v jejich životě pokazí, i když to nemůžou ovlivnit. Trápí je pocity bezcennosti a neschopnosti. A to všechno kvůli nezpracovaným jizvám z dětství.
7. Emoce se vám vymykají kontrole
Máte problém udržet své emoce na uzdě? Cítíte se často zahlceni intenzitou svých pocitů? Vybíjíte si vztek a frustraci na lidech kolem sebe? Pokud máte problémy s ovládáním emocí a nízkou odolností vůči stresu, je to další signál, že vás stále trápí psychické trauma. Jste defenzivní, snadno se rozčílíte, rychle se rozpláčete a často ztrácíte nervy.
8. Přitahujete špatné lidi
A konečně, ale možná nejdůležitější: Pokud máte tendenci navazovat nezdravé vztahy s lidmi, kteří vám ubližují, je to jasný signál, že máte spoustu nezpracovaných emocí. Vztah s rodiči je pro nás vzorem pro všechny budoucí vztahy. Učí nás, jak vypadá „láska“ a jak si „zasloužíme“, aby se k nám lidé chovali. Proto se snažíme znovu prožít to, co jsme zažili v dětství, i když to bylo hrozné. Je to proto, že nám to přijde známé, je to to jediné, co nám dává smysl.
Pokud se v některém z těchto signálů poznáváte, zvažte terapii. Rozhovor s odborníkem vám může pomoct zpracovat vaše trauma a posunout se dál od bolesti, kterou jste v minulosti zažili. Není ostuda si říct o pomoc, naopak je to projev síly. Zasloužíte si žít plnohodnotný a šťastný život, bez ohledu na to, co se vám stalo v dětství.