Život občas rozdává karty, se kterými se těžko hraje. Všichni se občas potýkáme s náročnými situacemi, ale někdy se stane, že se nás trauma dotkne hlouběji, než si uvědomujeme. Není to ostuda, je to lidské. Důležité je umět rozpoznat skryté signály, které nám naše duše vysílá, když je jí ouvej.
Když duše bolí: 5 skrytých signálů, že se vás dotklo trauma
Možná si říkáte, že se vás žádná velká tragédie netýká. Ale trauma nemusí být jen válka nebo autonehoda. Může to být i dlouhodobý stres, obtížné vztahy, ztráta blízkého člověka. Zkrátka cokoliv, co s vámi hluboce otřese.
1. Emocionální horská dráha
Jeden den se cítíte relativně v pohodě a druhý den vás přepadne úzkost nebo nekontrolovatelný pláč. Bez zjevné příčiny. Emoce se valí jako lavina a vy máte pocit, že se topíte. Někdy to zkrátka nejde ukočírovat. Studie dokazují, že trauma zvyšuje náchylnost k psychickým poruchám. Je snadné nechat se emocemi pohltit.
2. Tělo jako barometr
Bolí vás záda, hlava, klouby? Jste přecitlivělí na hluk, světlo, doteky? Tělo si pamatuje. Fyzické symptomy mohou být ozvěnou psychického traumatu. Stres způsobený traumatem nutí mozek vysílat signály, které uvolňují kortizol a adrenalin. Tělo se tak připravuje na útěk nebo boj.
Institut pro chronickou bolest uvádí, že až 60 % pacientů s artritidou zažilo v životě trauma. Proto je důležité naslouchat svému tělu. Bolest je jako kontrolka, která signalizuje problém.
3. Vina, hanba, obviňování sebe sama
Máte pocit, že jste něco zavinili? Obviňujete se za to, co se stalo? Cítíte se provinile, že žijete, když jiní nepřežili? Tyhle pocity jsou zrádné a brání vám v uzdravení. Nemusíte se za nic stydět. Důležité je si uvědomit, že za trauma nemůžete vy.
4. Odpojení od reality
Sníte s otevřenýma očima? Máte pocit, že jste mimo realitu? Necítíte emoce? Nebo naopak prožíváte silné emoce, které vás paralyzují? Tyhle stavy jsou obranným mechanismem vaší mysli. Je to způsob, jak se ochránit před bolestí. Je to způsob, jak si mysl vytváří bezpečný prostor, když kolem žádný není.
I když se to nezdá, vede to k izolaci a osamělosti. Možná se zdráháte mluvit o traumatu, kterým jste prošli. To je v pořádku. Nemusíte o tom mluvit, pokud na to nejste připraveni. Odmítání čelit tomu, čím jste prošli, však může vést k pocitu odlišnosti od ostatních a k sociálnímu stažení.
5. Vyčerpání a beznaděj
Už nemáte energii na nic? Všechno vás stojí úsilí? Cítíte se beznadějně a bezradně? Trauma bere energii. Je důležité si uvědomit, že to není vaše vina. Je to důsledek toho, co jste prožili.
Trauma je bohužel běžné a může vést k PTSD, ale naštěstí se většina lidí dokáže zotavit. Učí se, s pomocí druhých, jít dál.
Co s tím?
Nejste v tom sami! Promluvte si s někým, komu důvěřujete. Vyhledejte odbornou pomoc. Psychoterapie může být velmi účinná. Zkuste meditaci, cvičení, aktivity ve skupině. Důležité je o sebe pečovat. Vaše duše si zaslouží uzdravení.
Pamatujte, že cesta k uzdravení je individuální. Každý se s traumatem vyrovnává jinak. Důležité je být k sobě laskavý a trpělivý. A nebát se požádat o pomoc, když to potřebujete. Nezapomínejte, že nejste sami. Mnoho lidí si prošlo podobnou zkušeností a dokázali se s ní vyrovnat. I vy to dokážete. Protože na tom záleží, že tu jste.