Občas se nám stane, že se cítíme zahlceni smutkem a beznadějí. To je, řekněme si to narovinu, depresivní nálada v plné parádě. Ale co když se necítíme vůbec nic? Jako by se všechno kolem nás i uvnitř nás otupilo? Emoční otupělost je bohužel taky jeden z projevů deprese a dokáže člověka úplně odříznout od světa. Jako byste koukali na film, ale nebyli jeho součástí. Znáte to?
Když emoce ztichnou: Jak poznat otupělost při depresi
Dneska se podíváme na to, jak se taková emoční otupělost projevuje. Je důležité si uvědomit, že nejde o diagnózu, ale o symptom, který může (ale nemusí) signalizovat hlubší problém. A hlavně: nejsme lékaři, a proto berte následující řádky jako inspiraci a nikdy ne jako náhradu za odbornou pomoc.
Problémy s konverzací
Stává se vám, že se s lidmi nedokážete bavit tak, jako dřív? Jako byste nebyli schopní vnímat, co říkají, nebo reagovat? Deprese dokáže konverzaci pořádně zkomplikovat. Člověk se pak cítí trapně, ztrácí sebedůvěru a raději se izoluje. Znáte to, jak se říká, „mlčet je zlato“? V tomhle případě to ale bohužel neplatí.
Odpojení od reality
Máte pocit, že jste mimo? Jako byste žili ve filmu a nekontrolovali děj? Emoční otupělost může způsobit, že se cítíme odpojeni od okolního světa i od vlastního těla. Často se zasníme, ztratíme pojem o čase a propadáme se do izolace. Je to, jako byste byli duch, který se vznáší nad svým životem.
Nedostupné emoce
Cítíte se prázdní, nebo naopak nesnesitelně těžcí? Věci, které vás dřív rozesmály, dojaly, nebo naštvaly, s vámi teď vůbec nic nedělají? Emoční otupělost je krutá, protože bere radost i smutek. Zůstává jen šedá zóna, kde se nic neděje.
Samota jako jediná možnost?
Vyhýbáte se svým blízkým? Toužíte po samotě víc než po čemkoli jiném? Izolace je bohužel častým průvodcem deprese. Možná se cítíte neviditelní, průhlední, jako byste se vznášeli. A když k tomu přidáte problémy s komunikací a pocit odpojení od reality, není divu, že se chcete schovat před světem.
Možná máte pocit, že vám nikdo nerozumí, že vás všichni kritizují. Deprese dokáže sebedůvěru pořádně nahlodat. Člověk pak vidí ve všem útok a cítí se jako štvaná zvěř. Někdo třeba jen tak prohodí, že by lidi měli víc chodit ven, a vy to hned berete jako výčitku, že se izolujete.
Pokud se v některém z těchto bodů poznáváte, pamatujte, že v tom nejste sami. To, co prožíváte, je reálné a platné. A hlavně, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Protože někdy je potřeba, aby nám někdo ukázal cestu ven z temnoty. A na to jsme tu my v redakci, abychom vám ukázali směr.