Znám to taky. Ten pocit, kdy se člověk cítí jako ryba na suchu. Dr. Adrian Furnham, psycholog původem z Jižní Afriky, tomu říká „kulturní šok“. A není to jen tak nějaký pocit. Je to celá série změn, která ovlivní tebe, tvoji rodinu a vůbec celej tvůj pohled na svět. Zajímavý, co? A Dr. Furnham nám to celé ještě víc otevře.
Když se ekonomie potká s psychologií
Přemýšleli jste někdy, jak se dá psychologie skloubit s ekonomikou? Dr. Furnham říká, že ho ekonomie naučila chápat motivaci. Ekonóm je hrozne racionálny tvor, šialene, ale to nestačí. A víte, co mě překvapilo nejvíc? Že byznys se tak málo zajímá o teorii a výzkum a tak strašně rychle naskakuje na kdejakou módní vlnu. Jako by realita byla vedle a na to nepotřebujeme rozum!
Kulturní šok na vlastní kůži?
A zažil Dr. Furnham vůbec někdy kulturní šok na vlastní kůži? Ale jo, jasně že jo! Jak sám píše, vychovávali ho angličtí rodiče a čekal, že v Anglii bude všechno známé. Ale nebyla. Anglie byla menší, špinavější a víc zahleděná do sebe. A taky ho překvapila třídní propast a neochota lidí ji přiznat. A taky to, že na něj koukali skrz prsty, protože byl běloch z Jižní Afriky. Cítil se, jako by měl nést na ramenou tíhu celého apartheidu. No prostě, nečekal, že zažije kulturní šok, a bum!
Jak to ovlivňuje rodinu?
A co rodina? To je teprve kapitola sama pro sebe! Představte si, že jeden člen rodiny je v novém prostředí šťastnější než druhý. To je průšvih, co? Podle Dr. Furnhama je to obvykle tak, že máma zůstává doma, zatímco táta a děti chodí do práce a do školy a učí se jazyk a zvyky. A máma se cítí odříznutá a deprimovaná, a to pak ovlivní celou rodinu. A puberťáci v nové kultuře? Ti jsou k depresi obzvlášť náchylní. Bacha na to!
Na koho si dát pozor? Na šovinistu!
Dr. Furnham mluví o různých typech lidí, kteří se snaží zapadnout do nové kultury. A víte, kdo je podle něj nejhorší? Šovinista! Takovej ten, co si myslí, že jeho kultura je nejlepší a ostatní jsou podřadný.
Protože tyhle lidi si zakrývají oči, jsou přehnaně sebevědomí a upadají do skupinového myšlení. Jsou posedlí homogenitou preferované kultury, což není dobré.
A co s tím?
Když už se člověk v tý nový kultuře cítí fakt blbě, jak poznat, jestli je to jen kulturní šok, nebo už má problémy s psychikou? Dr. Furnham říká, že kulturní šok je obvykle mírnější, nastane v určitém období a má identifikovatelné příznaky.
No a nakonec ta nejdůležitější otázka: Měla by firma upřednostnit zdraví zaměstnance a jeho rodiny, nebo zisk z vyslání do zahraničí?
To je chyták, co? Politicky správná odpověď je to první, ale realita je bohužel často jiná.