Šikana. Slovo, které v nás budí neklid. A když se zaměří na ty, kteří jsou už tak zranitelní, na LGBT+ studenty, stává se ještě palčivější. Vidíme to kolem sebe – posměšky, vylučování, někdy i horší věci. A často se tváříme, že nic nevidíme. Ale co když právě naše mlčení je tichý souhlas? Co když můžeme šikanu zastavit, a přesto nic neděláme?
Když mlčet znamená souhlas: Jak můžeme zastavit šikanu LGBT+ na školách?
Ptáte se, jak to změnit? Jak se postavit za ty, kteří se nemohou bránit sami? Přemýšlíte, kde začít? Nejste sami. Odborníci se tím zabývají už delší dobu. Třeba tým kolem Adrienne B. Dessel, Kevina D. Goodmana a Michaela R. Woodforda se na to podíval zblízka ve své studii “LGBT discrimination on campus and heterosexual bystanders: Understanding intentions to intervene” (Diskriminace LGBT na univerzitách a heterosexuální svědci: Pochopení záměrů zasáhnout). A zjistili zajímavé věci.
Co zjistili? Nejde jen o LGBT+ studenty, jde o nás všechny.
Výzkum se zaměřil na to, kdy jsou svědci ochotni zasáhnout, když vidí šikanu LGBT+ studenta. Zjistili, že záleží na kontextu. Důležité je, jestli svědek zná oběť, agresora nebo nikoho. Ženy jsou obecně ochotnější zasáhnout než muži, zvlášť pokud znají lidi kolem. Ale u mužů to neplatí, pokud nikoho neznají! Záleží i na tom, jak inkluzivní se jim zdá školní prostředí. Čím víc si myslí, že je škola otevřená LGBT+ studentům, tím méně mají tendenci zasahovat, když nikoho neznají. Paradox, že?
A co dál? Emocionální inteligence hraje velikou roli. Lidé s větším sebevědomím mají větší chuť pomoci. Víra je taky zajímavá. Konzervativní křesťané a studenti z tradičních církví mají větší tendenci zasáhnout, když znají agresora nebo všechny zúčastněné. Zní to složitě, ale pointa je jednoduchá: každý může hrát roli.
Škola základ života? I v toleranci.
Autoři studie zdůrazňují, že by se o šikaně a LGBT+ problematice mělo mluvit už na středních školách. Čím dřív se mladí lidé naučí rozpoznávat projevy šikany a aktivně se jí bránit, tím lépe. Protože škola by měla být bezpečným místem pro všechny.
„Měli bychom o tom mluvit už na středních školách,“ říká doktorka Dessel. „Je důležité, aby se děti učily o těchto problémech co nejdříve.“
Co můžeme dělat hned?
Chcete pomoct? Začněte u sebe. Buďte pozorní k tomu, co se děje kolem vás. Neodvracejte zrak. Pokud vidíte, že se někdo stává obětí šikany, zasáhněte. I maličkosti mohou znamenat hodně. Oslovte oběť, nabídněte jí podporu. Nahlaste incident učiteli nebo vedení školy. A hlavně: mluvte o tom. Sdílejte své zkušenosti, diskutujte s přáteli a rodinou. Protože jen tak můžeme prolomit mlčení a vytvořit svět, kde se nikdo nebude muset bát být sám sebou.