Deprese dokáže člověka pořádně potrápit. Zasáhne snad každý aspekt života, od práce až po vztahy. A víte co? Není se za co stydět. Deprese je totiž jedna z nejrozšířenějších psychických potíží. Pokud s ní bojujete, pamatujte, že v tom nejste sami. Oslovit kamaráda, rodinu, nebo se obrátit na odborníka, to všechno může být ten první, ale zásadní krůček ke zlepšení.
Když se deprese zavře do ulity: Proč se stahujeme do ústraní a jak se z toho dostat
Když nás deprese sevře, pocity méněcennosti a neschopnosti jsou bohužel na denním pořádku. A snadno nám začnou zatemňovat myšlenky negativními, až sebedestruktivními nápady. Znáte to: „Nikdo mě nemá rád,“ nebo „Pozvali mě jen ze soucitu.“ Jenže, co když je to úplně jinak? Deprese dokáže pěkně zamávat s naším sebevědomím a vnímáním sebe sama. A pak si myslíme, že nás ostatní vidí stejně negativně, jako se vidíme my.
I když to naši blízcí myslí dobře a zvou nás na večírky, nabízejí holčičí večery, nebo jen tak zavolají, aby nás podpořili, občas to vnímáme tak, že to dělají jen proto, aby nás nechtěli zranit, aby nás nechtěli nechat stranou. Pro ně je těžké se nám otevřít. Pokud se snažíte porozumět někomu s depresí, zkuste se vžít do jeho pocitů a pochopit, proč se chová tak, jak se chová.
1. Jsme totálně vyčerpaní
Jeden z typických příznaků deprese? Totální vyčerpání. Fyzické i psychické. Pro člověka s depresí je těžké ráno vstát z postele, natož se donutit vyrazit ven a bavit se s ostatními. Záleží na hloubce deprese, ale i obyčejné věci najednou spotřebovávají neúměrné množství energie. Je to srozumitelné a neměli bychom se za to obviňovat.
2. Čas? To je sprosté slovo
Deprese si s časem ráda hraje na schovávanou. Když udeří, dokáže nám pořádně snížit motivaci a produktivitu. Práce nebo škola, to všechno se najednou zdá mnohem těžší, než dřív. Máme málo energie, abychom věci dodělali, a to má pak lavinový efekt na náš „to-do“ list. Každým dnem se tam kupí úkoly a my se cítíme čím dál víc zahlceni. To jen posiluje stres, pocity zahlcení a vyhoření. A pak už nám na sociální život nezbývá vůbec žádný čas, protože se snažíme alespoň něco málo dodělat.
3. Sociální anhedonie: Když radost ztratí barvy
Anhedonie, neschopnost prožívat radost, je další těžký soupeř v boji s depresí. Sociální anhedonie je její specifická forma, kdy se člověk odtahuje od společnosti, protože v ní necítí potěšení. Pokud vás trápí sociální anhedonie, možná zjistíte, že vám společnost ostatních nepřináší ty pozitivní pocity štěstí, spokojenosti a radosti, jako dřív. Vánoce s rodinou, obědy s kolegy, dokonce i rande s partnerem – všechno to nějak ztratilo šťávu. I když se to u každého projevuje jinak, sociální anhedonie je pěkně stresující. Toužíme po hlubokých a smysluplných vztazích, ale anhedonie nám v tom brání. A to pak vede k obviňování se za pocity osamělosti a izolace.
4. Sociální úzkost: Starý známý, co se vrací
Pokud už vám někdy diagnostikovali sociální úzkost, deprese ji může jen posílit a upevnit vaše antisociální a izolační návyky. Sociální úzkost, stejně jako deprese, není jen o stydlivosti. Brání vám v těch nejmenších věcech, jako je oční kontakt, nebo jen být v místnosti plné lidí, aniž byste se cítili nesví. Výzkumy ukazují silnou vazbu mezi sociální úzkostnou poruchou (SAD) a budoucí depresí. Lidé s SAD jsou náchylnější k depresivním tendencím.
Pamatujte, sociální stažení, stejně jako jakékoli depresivní příznaky, není vaše vina. Nedělá vás to horšími lidmi. Tyhle reakce jsou řízené depresivním stavem a ne vašimi skutečnými pocity. Socializace není jen o tlachání s ostatními, nebo o navazování nových přátelství. Je to i o přijímání podpory od blízkých a otevírání se lidem, kterým věříte.