Stalo se vám někdy, že vás něčí slova zasáhla jako rána? Jak často se vám stane, že někdo blízký, kolega, nebo dokonce cizí člověk utrousí poznámku, která vás vyvede z míry? A jak jste reagovali?
Když slova zraňují: 5 elegantních odpovědí na zlé jazyky
Udržet si chladnou hlavu, to je umění. A když na vás někdo zkouší své „vtípky“, je to dvojnásob důležité. Vracet úder by situaci jen zhoršilo, a zbytečně. Ale to neznamená, že si musíte nechat všechno líbit!
1. „Zdá se mi, že jsi rozrušený. Je všechno v pořádku?“
Zlá nálada je nakažlivá. Jako když chytíte rýmu. Víte, ono se říká, že člověk se chová tak, jak se k němu chovali druzí. A je to pravda! Nedávná studie dokázala, že když s někým jednáme hrubě, nevědomky to přenášíme dál.
Ale my ten řetěz můžeme přetrhnout. Otázkou, jestli je dotyčný v pořádku, mu dáme najevo, že nás jeho chování znepokojuje. A taky mu dáme šanci se otevřít. Možná se dozvíme něco, co nám pomůže pochopit, proč se chová tak, jak se chová. A třeba ho i přinutíme se zamyslet. Což o to, to je trefa do černého!
2. „Začněme tuhle konverzaci znovu.“
Známá situace: diskuze se změní v hádku. Křik, nadávky, argumenty… snadno se necháme strhnout. Ale co kdybychom zkusili říct: „Hele, nechceš to zkusit znovu? V klidu?“
Ukázat, že umíme odpouštět a začít znovu, to je síla. A navíc, tím dáme najevo, že se nechceme snižovat na úroveň hádky. Vítězství bez boje, co víc si přát?
3. „Takhle se se mnou nikdo bavit nebude.“
Cítíte to? Ten moment, kdy konverzace začne být jedovatá? Kdy se vás snaží někdo shodit? Tohle je chvíle, kdy musíte jednat. Postavit se za sebe a říct: „Tohle už ne.“
Psychologové říkají, že tímhle si bereme zpět svou sílu. Nastavujeme hranice. Dáváme najevo, že se nenecháme ovládat. A víte co? Lidé nás za to budou víc respektovat. A ti, kteří to nedokážou? Ti v našem životě nemají co dělat. Čau a pá.
4. „Dejme si na chvíli pauzu, než se to zhorší. Vrátíme se k tomu později.“
Kolikrát jsme řekli něco, čeho jsme litovali? Když cítíte, že vám stoupá tlak, dejte si pauzu. Řekněte: „Potřebuju chvíli klid. Vrátíme se k tomu za deset minut.“
S chladnou hlavou se hádky řeší líp. A navíc se vyhnete tomu, že řeknete něco, co by vás mrzelo. Ticho je zlato, někdy doslova.
5. „Měl by sis rozmyslet, jak s lidmi mluvíš.“
Často za tím zlým chováním stojí jen frustrace a bezradnost. Dejme jim šanci se zamyslet. Řekněme jim, že nám jejich slova ubližují. A dejme jim šanci to napravit.
Tímhle jim dáváme najevo, že nám na nich záleží. Že věříme, že se můžou chovat líp. A to, přátelé, je velká věc.
A co když nic z toho nezabere? Někdy je nejlepší odejít. I když se snažíme sebevíc, někteří lidé prostě nejsou schopni se chovat slušně. A víte co? To není náš problém. Vyhýbat se těm, kteří se chovají hrubě, je forma sebeobrany. A navíc tím chráníme i ostatní. Protože bez publika jejich zlé jazyky ztrácejí sílu.
Zdroje:
Foulk, T. A., Woolum, A., & Erez, A. (2016). Catching rudeness is like catching a cold: The contagion effects of low-intensity negative behaviors. *Journal of Applied Psychology, 101*(1), 50-67.