Jaro je v plném proudu, takže by se dalo čekat, že bude líp, že? Ale pro ty z nás, kteří bojují s úzkostmi nebo depresemi, to tak úplně neplatí. Ono se totiž říká, že právě na jaře, když se všechno probouzí k životu, se někteří lidé cítí nejhůř. Je to paradox, co říkáte?
Když už nemůžeš dál: 5 bodů, které ti připomenou, proč se nevzdávat
Proč tomu tak je? Existuje pro to pár teorií. Jedna z nich říká, že v zimě jsou lidé s depresemi spíš v útlumu, nemají energii nic řešit. Ale s jarem se to mění. A když jim není líp, i když by měli, cítí se ještě hůř, ještě víc izolovaní. Jakoby jim ujel vlak.
1. Tvoje problémy jsou dočasné, sebevražda ne.
Znám to. Všechno ti přijde k ničemu, pocity otupí a nadšení se vytratí. Tak se snažíš najít něco novýho, co by tě nakoplo. Ale ono to nefunguje. Zase se cítíš v pasti, chceš jenom vypnout a mít klid. Hledáš úlevu, momenty, kdy se nemusíš starat a kdy tě nic netíží. Jsou to takové ty chvíle, kdy si říkáš: „Aspoň na chvíli pryč od toho všeho.“
Než to ale zabalíš úplně, zkus se zamyslet, co vlastně znamená být lepším člověkem. Ty povinnosti a zodpovědnosti, před kterými se tak rádi schováváme, nás vlastně posouvají dál. Jenom takhle najdeme řešení. Smrt nám ho nedá.
2. Odpoj se od toho, co tě osamocuje, a obejmi přírodu.
Sociální sítě jsou fajn, abysme zůstali v kontaktu. Ale taky umí pěkně namíchat pocit, že všichni ostatní žijou lepší život než my. Přitom každý má svoje starosti a s něčím se pere. Místo toho, abys brouzdala po sítích a koukala na „dokonalý“ životy, vyraz ven. Do přírody. Hledej klid tam, kde je na první pohled chaos. V lese, u vody… věř mi, existuje.
3. I když se ti nechce, ozvi se někomu.
Když jsi na dně, máš pocit, že se stydíš a chceš se před světem schovat. Jsi unavená z boje a nechceš nikomu nic vysvětlovat. Ale i tak to zkus. Napiš někomu, že je to těžký a že potřebuješ, aby tam pro tebe byl. Až budeš připravená, povíš mu víc. Pokud nevíš, komu se ozvat, napiš si seznam lidí, na kterých ti záleží. Kamarádi, rodina, partner, kolega… nebo i tvůj pes.
Když máš sebevražedné myšlenky, vidíš jenom cestu ven. Ale i potom, co si myslíš, že je po všem, existují důsledky. Ty už je sice nepocítíš, ale všichni, kteří tě znají, budou do konce života přemýšlet, co mohli udělat jinak. Budou se obviňovat. A to je bolest, ze které se těžko dostává.
4. Dělej něco, co tě odvede od bolesti.
Když se necítíš dobře, láká tě zůstat celej den v posteli. Deprese tě táhne dolů, je to jako těžký kabát, který se ti přilepil na ramena. I když tě škrábe, je ti v něm nepříjemně a vůbec ti nesluší, někdy se mu poddáš a necháš ho, aby tě definoval. Ale ve skutečnosti je to jenom kabát. Zkus se zabavit. Pust si film, čti knížku, věnuj se svému koníčku. Když mi je fakt mizerně, tak si popláču. A pak se seberu a dělám něco, co mi vyčistí hlavu.
5. Vzpoměň si, proč jsi to tak dlouho nevzdávala.
Úzkost ti podsouvá problémy ještě dřív, než vůbec nastanou. Takže se soustředíš na to, co se může pokazit, místo abys hledala řešení. Ať už máš za sebou rozchod, nevyšly ti plány nebo nevíš, kam směřuješ, zkus se podívat na to, co všechno už jsi zvládla. Možná máš pocit, že už toho máš dost a chceš to vzdát, ale zkus si vzpomenout, proč jsi to tak dlouho nevzdávala.
Je v pořádku si odpočinout a na chvíli vypnout, nabrat síly a najít smysl. Až se vrátíš, zeptej se sama sebe, jestli to chceš opravdu vzdát, nebo jsi jenom potřebovala pauzu.
Život je někdy na nic, to víme. Ale doufáme, že se ti brzy uleví. Co tobě pomáhá jít dál? Napiš nám to do komentářů.