Už se ti zdá, že sotva taháš nohy? Máš pocit, že všechno, co děláš, je jen taková šedá mlha? Nejsi sama. Tenhle stav má jméno – vyhoření. A víš co? Dá se s tím něco dělat. Profesor Freudenberger na to přišel už v sedmdesátkách a od té doby se tím psychologové zabývají pořád. A je to dobře, protože vyhoření dokáže pěkně potrápit.
Když už nemůžeš dál: 7 signálů, že ti dochází dech
Stres je sice prevít, ale tak nějak patří k životu. Občas je toho prostě moc. Ale když se stres vymkne kontrole a začne ti přerůstat přes hlavu, je to varovný signál. Tady je sedm indicií, že už ti dochází šťáva.
1. Jsi chronicky unavená
Únava a vyčerpání? To jsou dvě rozdílné věci. Únava zmizí, když si odpočineš. Ale vyčerpání… To je jiná liga. I když spíš, jíš a relaxuješ, stejně se cítíš „pod psa“. Nic nezabírá. Zní ti to povědomě?
2. Přestala jsi se o sebe starat
Změny v jídelníčku a spánku? To jsou jedny z prvních signálů. Když se pořádně nevyspíš a nezdravě jíš, odrazí se to na tvém těle i na psychice. Někdy to zajde tak daleko, že se ti nechce ani sprchovat, cvičit nebo si čistit zuby. Zkrátka – rezignace na sebe samu.
3. Výkonnost jde dolů
Kvalita práce, produktivita… Všechno se nějak zhoršilo? Zkus se zamyslet nad tím, jak jsi pracovala před pár měsíci nebo lety. Je tam rozdíl? Vyhoření se totiž rozvíjí postupně, takže si ani nemusíš všimnout, kdy se to zlomilo. Ale dlouhodobý pohled ti může ukázat, jestli jsi jen v „blbé periodě“, nebo už máš vážný problém.
4. Emoce ti lítají jak na horské dráze
Když zanedbáváš svoje duševní zdraví, je těžší ovládat emoce. Jsi podrážděná, vznětlivá a stačí maličkost, abys vybuchla. Frustrace, pesimismus, pocity viny, vztek, prázdnota… To všechno jsou signály, že tvoje mysl volá o pomoc.
Sice tyhle emoční výbuchy s vyhořením přicházejí a odcházejí, ale deprese se drží zuby nehty. Když máš depku častěji než dobrou náladu, je nejvyšší čas se o sebe začít starat. Deprese a „jen špatná nálada“ jsou sice dvě různé věci, ale jsou propojené. Nedostatek energie je na začátku vyhoření normální, ale pokud se s tím nic nedělá, můžou se rozvinout úzkosti a deprese.
6. Nemáš sociální život
Vyhoření není žádná sranda. Zasahuje nejen do duševního zdraví, ale i do sociálního života. Izolace je jednou z nejhorších věcí, co se ti může stát. Nemáš energii na to, abys trávila čas s lidmi, které máš ráda, a tak je od sebe podvědomě odstrkuješ. Začneš zanedbávat role, které máš – dcera, sestra, partnerka, kamarádka – a hádky jsou na denním pořádku.
Nakonec se dostaví pocity beznaděje, prázdnoty a odtržení od reality. Tolik energie jsi věnovala věcem, které „musíš“, že ti nezbyla žádná pro sebe. Přestane tě bavit to, co ti dřív dávalo smysl, a nedokážeš si užít ani maličkosti. Zkrátka – nevidíš v ničem smysl a vzdáváš to.
Žijeme v době, která cení výkon, úspěch a produktivitu. Je snadné se v tom ztratit. Většina z nás byla vychovaná k tomu, aby se neustále zlepšovala a dělala všechno na sto procent. Ale je důležité vědět, kdy už je toho moc, a najít si čas na sebe a svoje potřeby. Vyhoření je past, do které se snadno spadne, ale těžko se z ní leze. Naštěstí nepřijde ze dne na den. Všímej si signálů, než bude pozdě.
Zdroje: