Láska ke zvířatům. Spojujeme si ji s dobrými lidmi. Logika je jasná: tolerance a soucit, které člověk projevuje k jiným druhům, by se měly přirozeně přenést i na ten náš. Jenže, jak historie a psychologie ukazují, ne vždy to tak platí. Někdy je to setsakra zamotané.
Když zrůda hladí štěně: Proč láska ke zvířatům neznamená, že máte dobré srdce
Tenhle článek vás možná trochu vyvede z míry. Podíváme se totiž na případy lidí, kteří dělali hrůzné věci, a přesto měli vřelý vztah ke zvířatům. A pokusíme se pochopit, jak je to vůbec možné. Protože, jak uvidíte, nejde o žádné ojedinělé úkazy.
Adolf, ochránce zvířat?
V roce 1933 schválila NSDAP některé z nejmodernějších zákonů na ochranu zvířat té doby. Strana, jejímž cílem bylo mimo jiné ukončit zbytečné utrpení zvířat. Ano, čtete správně. Vedl ji Adolf Hitler, vegetarián, ochránce přírody a člověk, který se v nejchudších dobách dělil o poslední zbytky jídla s myšmi ve svých kasárnách. V roce 1945, po smrti 11 milionů lidí za Hitlerova režimu, jehož krutost vstoupila do dějin, zůstala většina jeho zákonů na ochranu zvířat v platnosti. Některé, jako například zákaz lovu se psy, platí v Německu dodnes. To je pecka, co?
Jak se to stane?
Jak je možné, že člověk, nebo celá strana (Hitlerův zástupce Hermann Göring poslal muže do koncentračního tábora za to, že rozřezal žábu jako návnadu na ryby), si cení zvířecího života víc než lidského, i když lidi jsou taky zvířata? Hraje v tom roli hodně věcí. Jedna z nich je třebaautonomie. Židé mohli být obviňováni z problémů Německa, ale kočky, jeleni a medvědi ne. Ti totiž dělají jen to, co jim ukládá příroda. A „příroda“ byla pro nacistické hnutí klíčová. Hitler se považoval za šampiona přirozeného výběru, protože urychloval proces tím správným směrem – napravoval to, co „podřadné rasy“ pokazily. Nikdy ho nenapadlo (nebo to ignoroval), že stejný přírodní determinismus, který působí na medvěda, působí i na Žida.
Charles, milovník přírody
Podobná nenávist k lidské autonomii se zdála posedlá Charlese Mansona. Vůdce kultu údajně řekl, že by raději zabil lidi než zvířata. Vzhledem k tomu, že byl usvědčen z devíti vražd, nemáme důvod mu nevěřit. Lidi bylo možné v Mansonově filozofii zabíjet beztrestně, zvířata ne. Svým následovníkům vyčítal střílení chřestýšů, přejíždění tarantule, trhání květin a jednou i šlápnutí na stéblo trávy. Rozlišování mezi lidmi a zvířaty bylo zčásti strategické, protože to pomáhalo přeprogramovat etiku jeho následovníků. Ale pramenilo to i z upřímné náklonnosti, kterou měl Manson už od dětství. Stejně jako Hitler, i Manson věřil, že lidé kazí přírodu: „Zvířata by neměla být lovena a příroda by neměla být rušena, dokonce ničena, ve prospěch lidských rozmarů.“
Jsou zvířata nevinná?
Zvířata byla pro tyto dva zrůdy nevinná. Necítíte se trochu divně? Měli byste, protože spousta „normálních“ lidí si myslí to samé. Jedna studie ukázala, že lidé cítí podobný soucit s miminkem, štěnětem a psem, které postihla stejná tragédie. S dospělým člověkem už ale tolik soucitu neměli. Co z toho plyne? Soucit je nejsilnější, když je oběť vnímána jako „bezmocná“, tedy neschopná se o sebe postarat.
Empatie jen pro vyvolené?
Je jasné, že i strašní lidé můžou mít empatii. I když je ta empatie hodně, hodně selektivní. A pak jsou tu ti, kterým je všechno úplně jedno. Třeba psychopati. Co je pro takové lidi, kteří touží po kontrole a nesnášejí ty, kteří jsou vůči jejich metodám imunní, lepším společníkem než pes? Spousta psychopatů má domácí mazlíčky. Sériový vrah Dennis Nilsen měl border kolii jménem „Bleep“, se kterou se choval překvapivě dobře. Než ho uvěznili za vraždy 12 mladých mužů, trápilo ho hlavně to, co se stane s jeho psem.
Psychologové z toho usuzují, že pes dokáže psychopatům poskytnout respekt a oddanost, které nemůžou získat od svých vrstevníků a rodiny. Ale nemusíme se omezovat jen na psychopaty. I „normální“ lidé si pořizují mazlíčky ze stejného důvodu.
Láska ke zvířatům není zárukou dobra. A to je fajn si občas připomenout. Protože, jak se říká,nedělej si úsudek o nikom, dokud neprojdeš v jeho botách míli.