Co si budeme povídat, život je někdy pěkná divočina. A v tý divočině se občas dostane na povrch i ta naše křehčí stránka – ta mysl. Někdy to s ní cloumá víc, než by mělo. Jak ale poznat, že už je toho na ni moc? Že potřebuje víc než jen kafe a čokoládu? Na to se podíváme…
Křehká mysl: 6 varovných signálů, které nesmíte ignorovat
Stres a smutek. Patří k životu jako slunce a déšť? Do jisté míry asi jo. Ale když se z deště stane potopa, už to taková sranda není. Podobně je to s naším psychickým well-beingem. Chvilkový stres nás může nakopnout, ale permanentní „stav ohrožení“ už je sakra problém.
1. Neustálé starosti: Věčný kolotoč v hlavě
Máte pocit, že žijete v permanentní pohotovosti? Že se strachujete i o to, co nemůžete ovlivnit? Jo, občas se to stane každýmu. Ale když se z toho stane denní chleba, je to jasný signál, že něco není v pořádku. Vaše hlava jede na plný obrátky a tělo už prostě nestíhá. Dopadá to na práci, vztahy, na všechno, co vás dřív bavilo. Co s tím? Zkusit se na chvíli zastavit a uvědomit si, co ty starosti vlastně živí.
2. Pocity viny a bezcennosti: „Jsem nula, za nic nestojím“
Myšlenky typu „jsem k ničemu“ nebo „je to moje vina“ vás pronásledují na každém kroku? Tohle už je vážnější. Často to ukazuje na hlubší problémy, třeba na depresi. Možná za to můžou přehnané nároky z dětství, toxické vztahy… Důležité je si uvědomit, že nejste sami a že si zasloužíte se mít rádi. I s těmi „nedostatky“.
3. Problémy s návratem do běžného života: Trauma a jeho stíny
Zažili jste něco hodně zlýho a nemůžete se vrátit do normálu? Ztráta blízkého, živelná katastrofa… To se samozřejmě podepíše. Většinou se s tím člověk časem srovná. Ale když trauma zůstává v hlavě „zaseknuté“ dlouho po tom, co se stalo, je to varovný signál. Tělo si zvykne na „nouzový režim“ a těžko se vrací zpět.
4. Izolace od lidí a věcí: „Nechte mě bejt, chci mít klid“
Kdy jste naposledy vyrazili s přáteli nebo rodinou? Totální izolace je často znakem psychických problémů. Může za tím být ostych, deprese, sociální fobie… Cokoliv. Ale i když máte pocit, že je vám samotným nejlíp, dlouhodobá izolace je cesta do pekel. Lidé se sice časem smíří s vašimi výmluvami, ale uvnitř se to zhoršuje. Komunikace a sdílení jsou totiž základ.
5. Zneužívání alkoholu a drog: Útěk do zapomnění
Začali jste pít víc než dřív? Nebo saháte po jiných „pomocnících“? Neplést si s občasnou zábavou. Tady jde o to, když si člověk „léčí“ bolest a snaží se utéct od reality. Jenže to je cesta do pekel. Alkohol a drogy sice můžou na chvíli ulevit, ale ve výsledku situaci jen zhorší. A navíc si na nich můžete vypěstovat závislost.
6. Myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu: Když život ztrácí smysl
Důležité upozornění: Pokud máte sebevražedné myšlenky, prosím, vyhledejte pomoc! Jste důležití a nejste sami.
Myšlenky na sebevraždu jsou jasný signál, že je něco hodně špatně. Ať už za tím stojí cokoliv, pamatujte si, že existuje spousta lidí, kteří vám chtějí pomoct. Není ostuda si říct o pomoc. Sebevražedné myšlenky samy od sebe nezmizí. Zavolejte na krizovou linku nebo vyhledejte odborníka.
Pamatujte, vaše psychické zdraví je priorita. Neignorujte signály, které vám vaše mysl vysílá. Někdy stačí si s někým popovídat, zajít ven, dělat něco, co vás baví. Ale v případě vážnějších problémů se nebojte vyhledat odbornou pomoc. Stojí to za to. Protože život je krásnej, i když to tak občas nevypadá.