Láska si nevybírá. Trefí nás, ať jsme připravení, nebo ne. Ale co když si vybereme někoho, kdo vypadá jinak, mluví jinak, má jiné kořeny? Je to pořád láska, nebo už „problém“?
Láska nezná barvu pleti? Co na to rodiče?
Žijeme v době, kdy se hranice stírají a prolínají. Cestujeme, poznáváme, učíme se. Ale i přesto, když jde o srdce, najednou se vynoří staré obavy a předsudky. Proč nás tolik zajímá, s kým randí naše děti?
Máma a táta to vidí jinak…
Vzpomínám si, jak mi táta říkal: „Interkulturní vztah? To je jako zadělat si na problémy. Ztratíš kus své kultury a tvé děti taky.“ Nechci s ním úplně souhlasit, ale chápu, co tím myslí. Viděla jsem kolem sebe páry, kde se jeden z partnerů tak trochu „rozpustil“ v kultuře toho druhého. Zůstane káva kávou, když do ní nasypete cukr? Je sladší, to ano, ale už není jen káva. Je to srozumitelné? Neberte to prosím, že jsem proti interkulturním vztahům. Jen se snažím pochopit, proč se jich někteří bojí.
Dětská psycholožka Dr. Melanie Killen říká, že rodiče, ať už bílí nebo černoši, mívají z mezirasových vztahů svých dětí velký strach. „Když jsou děti malé, říkají jim: ‚Můžeme být kamarádi se všemi.‘ Ale v pubertě začnou být nervózní a říkají si: ‚Měl bys kamarádit s lidmi, jako jsi ty, nebo jako jsme my.'“ Podle ní je mezirasové randění pro rodiče jedna z nejhorších nočních můr.
Zkušenosti mladých? Není to vždycky růžové…
Dr. Killen vedla experiment pro Anderson Cooper 360 o dětech a rase. Dva z účastníků se podělili o své zkušenosti:
Jimmy, sedmák černé pleti, chodil s bílými holkami. Rodiče to moc dobře nesli. „Říkali mi: ‚Proč ne s někým tvého druhu?‘ Protože všechny moje holky byly bílé,“ řekl. „Neříkali mi, že si mám vybrat černou holku, jen se ptali, proč se mi líbí bílé. A já nevím, prostě nemám žádný konkrétní důvod.“
Luke, sedmák bílé pleti, si myslí, že by jeho rodiče nebyli nadšení, kdyby chodil s Afroameričankou. „Upřímně si nemyslím, že by z toho byli šťastní, protože… když si vezmeš černou holku, jsi spojený s její rodinou. A kdo ví, jaká ta rodina doopravdy je?“
Průzkum ukázal, že spousta studentů dostala od rodičů i přátel zprávy, aby se do mezirasových vztahů nepouštěli. Ale když autoři experimentu mluvili s rodiči, odpovědi nebyly tak vyhrocené.
Lukův táta řekl, že jeho syn možná špatně pochopil jednu konverzaci. Mluvil se svou dcerou, která začala chodit s Afroameričanem ze školy. „Znali jsme jejího kluka a líbil se nám. Nešlo o to, že bychom nechtěli, aby spolu chodili kvůli rase. Spíš jsme si nebyli jistí, jestli si uvědomuje kulturní rozdíly, které můžou nastat. Mluvili jsme o tom, že to není dobré nebo špatné, jen jiné.“
Jimmyho táta tvrdil, že neschvaloval synovo chození s bílými holkami. Jen ho zajímalo, proč nikdy nezkusil holku jiné rasy. „Když vidíš, že se tvé dítě pořád zaměřuje na jinou rasu, chceš se ujistit, že nemá problém se svou vlastní… protože jsme ho nikdy neviděli s černou holkou.“
Co vám říkali rodiče o mezirasových vztazích, když jste vyrůstali? Jaké jsou vaše zkušenosti s randěním mimo vaši etnickou skupinu? Ráda si přečtu vaše názory!
[Zdroje citované článkem nebyly poskytnuty, vložte je prosím zde. Například: Anderson Cooper 360 study on children and race]