Někdy se zdá, že si do vztahu neseme víc, než jen dobrou náladu a plány do budoucna. Stíny minulosti, nezpracované zážitky… zkrátka trauma. Ať už si to chceme přiznat nebo ne, má to na naše vztahy setsakramentský vliv. A víte co? Není to konec světa. Dá se s tím pracovat.
Láska s cejchem: Jak trauma ničí vztahy (a co s tím dělat)
Psycholožka Lea Aguirre to trefně shrnuje: Trauma ovlivňuje, jak vnímáme sami sebe a svět kolem nás. A když to takhle vezmeme, je jasný, že se to promítá do toho, jak se chováme k ostatním, jak na ně reagujeme. Někdy si ani neuvědomujeme, že nám trauma diktuje chování a myšlenkové pochody, který nám brání budovat zdravý a naplňující vztahy. A to jak ty partnerský, tak ty kamarádský.
Co si pod tím traumatem vlastně představit?
Oficiální definice mluví o život ohrožujících událostech. Ale ruku na srdce, trauma může být cokoliv, co otřese naší emocionální i fyzickou bezpečností. Každý to máme jinak, každej to prožíváme jinak. Důležitý je si uvědomit, že trauma není ostuda, ale něco, co nás ovlivňuje. A dokud se s tím nepopasujeme, bude to mít dopad na naše vztahy. Někdy hodně nečekanej.
Jak trauma sabotuje naše vztahy? Pět způsobů, jak to dělá, aneb na co si dát bacha:
1. Nedůvěra – zrádná mrcha
Zažili jste v minulosti zradu, napadení? Je dost pravděpodobný, že se to promítne do nedůvěry. Lea Aguirre říká, že pak máme tendenci vnímat svět jako nebezpečný místo, zpochybňovat úmysly ostatních a neustále hledat varovný signály. Jenže bez pocitu bezpečí a důvěry se těžko buduje vztah. Chybí ta pravá blízkost a intimita. Jsme jak na trní, pořád ve střehu. A to nikoho nebaví, ani nás samotný.
2. Sebedůvěra na bodu mrazu
Trauma dokáže pořádně nahlodat sebevědomí. Psycholožka Randi Gunther to popisuje jako spirálu smutku a pocitů viny. Začneme si myslet, že jsme si to zasloužili, že jsme měli udělat víc. A tenhle destruktivní přesvědčení nás vede k tomu, že si myslíme, že si nezasloužíme šťastnej vztah, že pro toho druhýho nejsme dost dobrý. Někdy dokonce vyhledáváme toxický vztahy, protože v nich podvědomě hledáme něco známýho, „bezpečnýho“.
3. Clingy jak vteřinový lepidlo
S tím souvisí i to, že trauma může vést k nezdravý závislosti na partnerovi. Jak říká psycholožka Jill P. Weber, často se to stává po zradě ve vztahu. Ať už jsme byli podvedeni my, nebo jsme podvedli my, máme tendenci partnera neustále kontrolovat, vědět, kde je, s kým je. Tohle chování ale vztah spíš dusí, než posiluje.
4. Konflikt? Utéct, schovat se, dělat mrtvýho brouka!
Lidi, kteří zažili emocionální týrání, mají často panickou hrůzu z konfliktů. Jenže konflikty jsou ve vztahu důležitý. Pomáhají nám se vzájemně poznat, vyjasnit si hodnoty a cíle. Pokud se jim ale vyhýbáme, dusíme v sobě pocity, přetvařujeme se. A to dlouhodobě nefunguje. Dřív nebo pozdějc to bouchne.
5. Osamělost v davu
A konečně, možná to nejhorší – pocit osamělosti a odpojení. Lea Aguirre to vysvětluje tak, že si myslíme, že nikdo nikdy nemůže pochopit, čím jsme si prošli. A to nám brání se s ostatními propojit. Necítíme se viděný, necítíme se jako součást. Máme problém s intimitou, s emocionálním vkladem do vztahu. A to je pak těžký, sakra těžký.
Světlo na konci tunelu? Rozhodně!
Pokud se v tomhle poznáváte, nezoufejte. Není to konečná. Dá se s tím pracovat. Důležitý je si uvědomit, že trauma nás ovlivňuje, a vyhledat pomoc. Terapeut, psycholog, kamarádka, prostě někdo, komu se můžete svěřit. A jak říká doktorka Gunther, pokud se o sebe navzájem staráte, zvládnete i ty největší výzvy. Takže hlavu vzhůru! Láska má smysl i s cejchem.