Mandy nebyla vždycky tak silná, jak se zdá. Její příběh je důkazem toho, že i z hlubokého zoufalství se dá vyjít s hlavou vztyčenou. I když ještě nemá vyhráno, ušla obrovský kus cesty. A my vám ji s radostí představíme.
Mandy: Od okraje propasti k písním naděje
Mandy pochází z Brazílie a její srdce bije pro umění. Zbožňuje zpěv, kreslení, skládání písní a psaní poezie. Poslouchá hudbu, hlavně rock’n’roll, a vybírá si prý skladby podle toho, co pro ni znamenají. Miluje historické filmy a mezi její oblíbené knihy patří Lolita od Vladimira Nabokova a Chvála bláznovství od Erasma Rotterdamského. Její životní sen? Být šťastná, co nejdál od matky, žít v krásném domě s milovanou osobou, obklopená kočkami a psem. A taky konečně zkrotit svou duševní nemoc a dokončit školu.
Život s Borderline
Mandy trpí hraniční poruchou osobnosti (BPD). „Teď už ji mám docela pod kontrolou, ale v minulosti to bylo peklo. I když mám občas problémy, cítím se momentálně psychicky zdravá.“ Věří, že za její nemoc můžou geny i prostředí. „V rodině mám spoustu příbuzných, kteří trpí nebo trpěli duševní nemocí. U některých to nebylo diagnostikované, ale bylo jasné, že něco není v pořádku.“ Její matka je pro ni velmi komplikovaná osoba. „Zapomíná, co řekla nebo udělala, když je naštvaná, a v těch chvílích bývá hodně agresivní.“ Mandy se vyhýbá lékům, nechce se na nich stát závislá, proto raději chodí na terapii.
Den za dnem s démony
Každý den čelí symptomům, které jí komplikují život. Trpí strachem a neustále mění své chování. Dokáže prožívat neskutečné štěstí s někým, kdo je na ni milý, ale i sebemenší kritika ji dokáže na dlouhé dny uvrhnout do pekla. „Jsem taky hrozně impulzivní. Nemám sice nutkání utrácet peníze nebo brát drogy, ale dřív jsem se neuměla ovládat v blízkosti mužů. Snažila jsem se za každou cenu upoutat pozornost kohokoli, kdo se mi líbil, aniž bych myslela na následky a na to, že tím ubližuju svému příteli.“ Navíc jí život komplikuje nízké sebevědomí. Když se například kamarádce něco povede, Mandy doma pláče. Nebo když kamarádka pochválí nějakou herečku, Mandy se cítí ošklivá a myslí si, že nikdy nebude jako ona. Často se stěhovala a v každé škole ji šikanovali za to, že je „divná“. Nakonec skončila sama v knihovně.
Na dně sil
Cítila se hrozně a chtěla zemřít nebo zmizet. „Měla jsem pocit, že mi už nikdy nic neudělá radost, že jsem prostě rozbitá. Měla jsem divné pocity a představy, že nejsem člověk, nebo že jsem mrtvá a v pekle. Někdy jsem byla na lidi hrozně sprostá a přála jsem si, aby všichni umřeli.“ Proto se taky několikrát pokusila o sebevraždu, poprvé už v jedenácti letech. Naštěstí to nikdy nedopadlo. Jednou se pořezala, ale už to nezkusila, nechtěla víc trpět, chtěla jen umřít. Už od osmi let si přála, aby její matka trpěla stejně jako ona. Teď už ji jen lituje a chápe, že je nemocná.
Světlo na konci tunelu
Lidé si mysleli, že Mandy jen hraje, že přehání a dělá ze sebe oběť. Přitom ona jen chtěla, aby ji někdo vyslechl. Zlom nastal, když potkala lidi, kteří byli v něčem podobní, i když měli jiné nemoci. Začala si s nimi povídat a díky tomu se lépe pochopila. „Čas, přátelství a léčba mi pomohly cítit se líp. Už ani neberu BPD jako něco špatného. Prostě to beru jako něco, co mám v sobě a co se dá využít k dobrému i ke zlému.“
Klíč k uzdravení? Otevřít se!
Mandy používá několik strategií, jak se svou poruchou bojovat. Otevírá se lidem, baví se s přáteli a směje se. Umění používá k tomu, aby vyjádřila své pocity – kreslí, píše písně a básně. Přátelé jí pomohli pochopit, že i když má BPD, neznamená to, že je rozbitá. A co se z toho všeho naučila? „Věřit lidem je těžké, stejně jako najít opravdové přátele. Ale když si dáte šanci, můžete najít lidi, kteří jsou stejně „divní“ jako vy. Možná nebudete mít desítky přátel, ale i když dáte šanci jednomu nebo dvěma lidem, aby vás vyslechli, může to změnit váš život.“ Změnil se i její pohled na svět. Uvědomila si, že i když svět není dokonalý, dá se v něm najít štěstí.
Mandyina rada pro ty, kteří trpí BPD:
„Poznávejte sami sebe, pochopte, kdo jste a co cítíte. Přijměte se, uvědomte si, v čem jste dobří. Pak se pomalu začněte otevírat lidem. Zkuste vysvětlit, co cítíte, svým blízkým nebo přátelům. Pokud, stejně jako já dřív, nikoho takového nemáte, pište anonymně lidem na internetu, založte si blog. Kreslete, pište, zpívejte… vyjádřete své pocity tím, co umíte.“
„Někdy nám to, že jsme „divní“, dává moc dělat věci, které „normální“ lidé nedokážou. Nenechte se nenávidět za to, že jste jiní. Naučte se, jak to využít k tomu, abyste dělali dobré a skvělé věci. Jediný, kdo vám v tom může zabránit, jste vy sami.“
Jsem ráda, že Mandy našla přátele, na které se může spolehnout a kteří jí pomáhají na její cestě. Pomozte i vy změnit svět k lepšímu a podělte se o svůj příběh.