Tak jo, pojďme se podívat na hodnocení ve školách trochu jinak. Všichni si pamatujeme ty nervy před písemkou, že jo? A pak ten výsledek, který měl rozhodnout, jestli jsme dobří nebo špatní. Ale hodnocení může být i o něčem úplně jiném. Může nám vlastně pomoct se zlepšovat, růst.
Formativní hodnocení: Učíme se za pochodu
Formativní hodnocení, to je takové průběžné „ťukání na rameno“. Je to jako když se učíš péct bábovku a kamarád ti během pečení radí: „Přidej víc mouky, máš to moc řídké.“ Nečeká se na to, až bábovka spadne celá do trouby. Jde o to, aby ses poučil z chyb a příště ji upekl líp.
Jak to vypadá v praxi?
Může to být krátký test po hodině, diskuze o tom, co se nám povedlo a co ne, nebo třeba i sebehodnocení. Hlavní je, že si díky tomu uvědomíme, kde máme rezervy a na čem potřebujeme zapracovat. A učitel nám dá zpětnou vazbu, která nás posune dál. Žádné drama, žádné známky. Jen prostě víme, jak na tom jsme.
Sumativní hodnocení: Konečná stanice?
No a pak je tu sumativní hodnocení. To je ta „velká“ zkouška na konci kapitoly, semestru nebo roku. Cílem je zjistit, co už jsme se naučili a jak moc jsme se zlepšili. Je to takové resumé celého snažení.
Tradiční, ale…
Tady už se obvykle dávají známky, body a procenta. Je to důležité pro celkový přehled, ale někdy to může být i dost stresující. A hlavně, nemělo by to být jediným měřítkem. Přece jen, život není jen o číslech, že jo?
Jak to sladit dohromady?
Nejlepší je, když se formativní a sumativní hodnocení doplňují. Formativní nám pomáhá se učit a růst, sumativní nám dává zpětnou vazbu o tom, jak jsme si vedli. Je to jako když skládáš puzzle: každá část je důležitá pro celkový obraz.
Takže, až příště uslyšíš slovo „hodnocení“, zkus se na to podívat trochu jinak. Není to jen o známkách a číslech. Je to o tom, jak se učíme, jak rosteme a jak se stáváme lepšími.