Tak jo, pojďme se na to podívat. Hodnocení ve škole… Vzpomínám si, jak jsem kdysi trnul u každé písemky. A co teprve, když se blížilo čtvrtletí! Dneska už se na to naštěstí kouká trochu jinak. Nejde jen o to, kdo má kolik jedniček, ale spíš o to, jak se člověk posouvá dál. No a právě o tomhle je dnešní téma.
Metody hodnocení v pedagogice: Jak efektivně sledovat pokrok studentů?
Všichni jsme se s tím setkali. Klasická známka, slohovka s červeným perem, zkoušení u tabule. Ale víte, že hodnocení může být i zábava? Nebo alespoň méně stresující? Jde jen o to, jak na to jít chytře.
Nejen jedničky a pětky: Formativní hodnocení v akci
Tohle je moje oblíbená část! Formativní hodnocení totiž není o tom, někoho „sestřelit“. Jde o to, zjistit, kde se student nachází a jak mu pomoct se posunout dál. Představte si to jako mapu na cestě. Neříká vám, že jste „špatní“, jen vám ukazuje, kde jste a kudy se vydat dál. Zpětná vazba, sebehodnocení, vzájemné hodnocení – to jsou všechno skvělí pomocníci.
Portfolia: Ukázka cesty, ne jen cíle
Máte doma hromadu dětských kreseb a výtvorů? Portfolia fungují podobně, jen jsou trochu víc strukturovaná. Student si do něj vybírá práce, na které je pyšný, a ukazuje, jak se v průběhu času zlepšoval. Místo jedné známky na konci tak vidíte celý proces učení.
Hodnotící škály: Jasná pravidla hry
Už žádné dohady o tom, „proč zrovna tahle známka?“. Hodnotící škály, neboli rubriky, jasně stanovují kritéria hodnocení. Všichni tak vědí, co se od nich očekává a jak budou hodnoceni. Fair play je základ!
Tak co vy na to? Hodnocení nemusí být strašák. S trochou kreativity a snahy se z něj může stát užitečný nástroj pro všechny – pro učitele i pro studenty. Hlavně ať se to celé bere s nadhledem, jak se říká, nejsme přece na závodech!