Znáte ten pocit, kdy sedíte v křesle a díváte se na hodiny, odpočítávající poslední minuty před terapií? Hlavou se vám honí myšlenky, co vlastně řeknete. Mám se svěřit se vším? I s tím, co mi přijde hloupé, trapné, nebo dokonce šílené? Nebo raději zahraju „slušňáka“ a vynechám detaily, které by mě mohly shodit? Otázka, jestli musíme být na terapii „úplně upřímní“, je složitější, než se na první pohled zdá.
Musím být na terapii ‚úplně upřímný/á‘?
Upřímnost je základem dobrého terapeutického vztahu, to je bez debat. Ale co to „úplně“ znamená? Znamená to, že musíme ventilovat každou sebemenší myšlenku, která nám prolétne hlavou? Nebo že se musíme svěřit s každým hříchem z minulosti? Odpověď není jednoznačná. Terapie není zpovědnice a terapeut není kněz. Jde spíš o to, abyste se dokázali otevřít natolik, abyste mohli pracovat na svých problémech. A někdy je to běh na dlouhou trať.
Upřímnost krok za krokem
Představte si to jako loupání cibule. Postupně se dostáváte k jádru problému, vrstvu po vrstvě. Ze začátku se můžete cítit nervózní, stydět se, nebo dokonce bát. Je naprosto v pořádku, pokud se vám nechce hned na prvním sezení vyklopit všechno. Důležité je, abyste terapeutovi dali najevo, co se děje. Můžete říct: „Mám s tímhle problém mluvit, ještě nejsem připravený/á.“ Zkušení terapeuti s tím umí pracovat a pomůžou vám překonat ostych.
Kdy (ne)říkat pravdu?
Jsou situace, kdy se upřímnost může zdát kontraproduktivní. Například pokud máte sklony k dramatizování nebo přehánění, zkuste se zaměřit na fakta a emoce, které se s danou situací pojí. Nebo pokud se bojíte, že by vaše slova mohla terapeuta ovlivnit (například pokud se mu snažíte zalíbit), zkuste se zastavit a uvědomit si, proč to děláte. Terapie je o vás, ne o terapeutovi. A je v pořádku říct: „Bojím se, že když ti tohle řeknu, budeš mě soudit.“
Terapie jako bezpečný prostor
Klíčové je, abyste v terapii cítili bezpečí a důvěru. Pokud máte pocit, že vám terapeut nerozumí, soudí vás, nebo vás dokonce zneužívá, je na čase se poohlédnout po jiném. Dobrý terapeut vytvoří prostor, kde se můžete cítit přijatí a pochopení, i když se svěřujete s věcmi, za které se stydíte. A pamatujte si, že upřímnost je cesta, ne cíl. Není to závod, ale proces, který vyžaduje čas, trpělivost a odvahu. A někdy taky notnou dávku sebereflexe. Takže se nadechněte, vydechněte a buďte k sobě laskaví. Protože i malý krůček k upřímnosti se počítá.