Občas se stane, že život připomíná horskou dráhu. Nahoru, dolů, zatáčky, které berou dech. Ale co když ta dráha nevede k cíli, ale k neustálému opakování těch samých smyček? Co když se cítíte jako na hraně, balancujete a nikdy nevíte, co přinese zítřek? Možná jste se už někdy setkali s pojmem hraniční porucha osobnosti. Ne? Tak pojďme se na to podívat zblízka.
Na hraně možností: Vše, co potřebujete vědět o hraniční poruše osobnosti
Hraniční porucha osobnosti (HPO), nebo borderline, jak se jí taky říká, je tak trochu chameleon. Schovává se za proměnlivou náladou, bouřlivými vztahy a pochybnostmi o sobě samém. Je to, jako by člověk neustále hledal sám sebe, ale nemohl se najít. A to dokáže být setsakra vyčerpávající, jak pro něj, tak pro lidi kolem.
Co se vlastně děje uvnitř?
Lidé s HPO často uvažují v extrémech. Buď je něco černé, nebo bílé. Nic mezi tím. To se projevuje i ve vztazích. Osobu buď zbožňují a vidí ji jako dokonalou, nebo ji nenávidí a odsuzují. A přechod mezi těmito stavy může být bleskový. Představte si to jako přepínač, který se neustále překlápí z jednoho extrému do druhého.
Kromě toho se často potýkají s úzkostmi, depresemi a pocity prázdnoty. A když k tomu přidáte ještě impulzivitu a sklon k riskování, máte recept na pořádný malér. Proto se u nich občas chybně diagnostikuje bipolární porucha.
Odkud se to bere?
Otázka za milion. Nikdo neví s jistotou. Genetika hraje roli, to je jasné. Ale i samotná stavba mozku může být trochu jiná. Například hipokampus bývá menší a amygdala, centrum emocí, zase příliš aktivní. No a k tomu se ještě přidávají nepříjemné zážitky z dětství. Zanedbávání, týrání, sexuální zneužívání… to všechno může zvýšit riziko vzniku HPO.
Není to jen o biologii…
Důležité je si uvědomit, že HPO není jen biologická záležitost. Prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, má obrovský vliv. Pokud se o dítě nikdo nezajímá, ignoruje jeho potřeby a pocity, zvyšuje se pravděpodobnost, že se u něj HPO vyvine. Ale pozor, neznamená to, že každý, kdo zažil něco nepříjemného v dětství, automaticky skončí s HPO. Je to složitější, než se na první pohled zdá. Je to taková skládačka, kde má každý dílek svůj význam.
Je světlo na konci tunelu?
Dobrá zpráva! I s HPO se dá žít plnohodnotný život. Jen to chce čas, trpělivost a správnou terapii. Psychoterapie je základ. Pomáhá člověku naučit se zvládat emoce, budovat zdravé vztahy a porozumět sám sobě. Léky se obvykle používají k léčbě přidružených problémů, jako je deprese nebo úzkost.
Různé cesty, stejný cíl
Existuje několik typů psychoterapie, které se u HPO používají. Dynamická psychoterapie, terapie zaměřená na mentalizaci, terapie zaměřená na transfer, dialekticko-behaviorální terapie (DBT), obecný psychiatrický management a terapie zaměřená na schémata. Každá z nich má své specifika, ale cíl je stejný – pomoct člověku s HPO žít lepší život. DBT a terapie zaměřená na mentalizaci jsou považovány za nejúčinnější. Ale co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Každý jsme jiný a potřebujeme individuální přístup.
Závěrem, hraniční porucha osobnosti je složitá a spletitá. Ale není to konečná. S pomocí terapie a podpory blízkých se dá naučit s ní žít a najít v životě radost. A pamatujte, ti lidé s HPO jsou pořád lidi. Mají své sny, touhy a city. Zaslouží si pochopení a respekt.
Zdroje:
Binks, C., Fenton, M., McCarthy, L., Lee, T., Adams, C. E., & Duggan, C. (2006). Pharmacological interventions for people with borderline personality disorder. The Cochrane library.
Brown GR, Anderson B (1991). “Psychiatric morbidity in adult inpatients with childhood histories of sexual and physical abuse”. Am J Psychiatry 148 (1): 55–61.
Chapman, A. L., & Gratz, K. L. (2007). The borderline personality disorder survival guide: Everything you need to know about living with BPD. New Harbinger Publications.
Gabbard, G. O. (2014). Psychodynamic psychiatry in clinical practice. American Psychiatric Pub.
Grossman R, Yehuda R, Siever L; Yehuda; Siever (1997). “The dexamethasone suppression test and glucocorticoid receptors in borderline personality disorder”. Annals of the New York Academy of Sciences 821: 459–64
Gunderson, J. G., & Hoffman, P. D. (Eds.). (2007). Understanding and treating borderline personality disorder: A guide for professionals and families. American Psychiatric Pub.
Leichsenring F, Leibing E, Kruse J, New AS, Leweke F (2011). “Borderline personality disorder“. Lancet 377 (9759): 74–84.
Linehan, M. M., Comtois, K. A., Murray, A. M., Brown, M. Z., Gallop, R. J., Heard, H. L., … & Lindenboim, N. (2006). Two-year randomized controlled trial and follow-up of dialectical behavior therapy vs therapy by experts for suicidal behaviors and borderline personality disorder. Archives of general psychiatry,63(7), 757-766.
O’Neill, A., & Frodl, T. (2012). Brain structure and function in borderline personality disorder. Brain Structure and Function, 217(4), 767-782.
Schmahl CG, Elzinga BM, Vermetten E, Sanislow C, McGlashan TH, Bremner JD (2003). “Neural correlates of memories of abandonment in women with and without borderline personality disorder”. Biol. Psychiatry 54 (2): 142–51
Zanarini, M. C., Frankenburg, F. R., Reich, D. B., Marino, M. F., Lewis, R. E., Williams, A. A., & Khera, G. S. (2000). Biparental failure in the childhood experiences of borderline patients. Journal of personality disorders, 14(3), 264-273.