Máte pocit prázdnoty, i když máte všechno, co by vás mělo naplňovat? Připadá vám, že nemáte důvod cítit se tak osaměle a ztraceně? Nebo vám všechno ve vašem životě přijde tak nějak povrchní?
Nejsem líná, jen se vyhýbám životu? Odhalte skryté příznaky a konečně začněte žít naplno
Všichni víme, že kvalitní vztahy a smysluplná práce nebo koníčky jsou základ. Ale co když máte obojí, a přesto necítíte štěstí? Možná se svému životu tak trochu potají vyhýbáte.
Pravděpodobně jste se už v dětství naučili vyhýbat se věcem, abyste se ochránili. Ale tohle chování brzdí náš psychický vývoj a drží nás v roli křehkých dětí, které se neustále bojí odmítnutí, posuzování a opuštění. A tak si budujeme život kolem těchto strachů, vyhýbáme se všemu, co by je mohlo vyvolat. To znamená, že nevytváříme hluboké vztahy, nejdeme si za svými sny a neriskujeme. Prostě žijeme život z povzdálí a předstíráme, že nám to tak vyhovuje.
Jak poznáte, že se vyhýbáte?
Podle psychologů nám vyhýbavé chování přináší dočasnou úlevu od úzkosti, studu a dalších nepříjemných pocitů, které si neseme už od dětství. Jenže je to nezdravý způsob zvládání, který má nepříjemné následky.
Typické příklady vyhýbání se:
- Cítíte se neustále unavení, takže nemáte energii na zdravější rozhodnutí, jako jít dřív spát nebo pravidelně cvičit.
- Říkáte, že jste příliš zaneprázdnění na to, abyste trávili čas s lidmi a věnovali se vztahům, ale ve skutečnosti se jen izolujete.
- Potřebujete se na dlouhou dobu stáhnout do ústraní po každém hlubším citovém spojení s někým.
- Hledáte nezdravý únik od nepříjemných pocitů v alkoholu, drogách, nadměrném partyování nebo jiném riskantním chování.
- Chronicky odkládáte i věci, které by vás bavily, jako třeba setkání s přáteli.
- Neustále si stanovujete dlouhodobé cíle, ale nikdy neoslavujete své úspěchy. Říkáte si: „Až budu mít tohle nebo udělám tamto, pak budu šťastná.“
Jak se z toho vymanit?
Vyhýbání je vlastně o kontrole. Chceme mít svůj život co nejvíc pod kontrolou, abychom se vyhnuli nepříjemným pocitům, které pramení z citových vazeb, protože nás traumata z dětství učinila zranitelnými. Ale čím víc se snažíme vyhýbat, tím menší a menší se náš život stává.
Dobrá zpráva je, že jakmile najdeme zdravější způsoby, jak uspokojit svou potřebu kontroly, bude snazší překonat nutkání se vyhýbat. Jak to ale udělat? Odborníci radí začít tím, že si uvědomíte své vzorce vyhýbavého chování a pak se rozhodnete udělat něco jinak. Vědomě se rozhodněte žít odvážněji.
Existuje také lepší alternativa, které se říká aktivní zvládání. Spočívá v tom, že se problému postavíte čelem a snažíte se ho vyřešit, místo abyste se mu vyhýbali. Můžete to udělat tak, že se aktivně pustíte do řešení problému, nebo tak, že změníte svůj pohled na něj a zpracujete své emoce. Takže až se příště ocitnete v stresové situaci, neutíkejte od ní. Převezměte kontrolu. Zeptejte se sami sebe: Je to opravdu problém? A pokud ano, co s tím můžu udělat?
Změna chování nepřijde ze dne na den, ale stojí za to. Protože se svému životu nemůžete vyhýbat věčně. Vyhýbání je jen dočasné řešení, které vás nakonec nechá ještě zranitelnější a osamělejší. Čím déle v tom budete vězet, tím větší moc to nad vámi bude mít. Takže je čas převzít kontrolu a přestat se řídit strachem. Místo toho začněte budovat smysluplnější život, krok za krokem.
Zdroje:
- Matthew S. Boone, licensed psychotherapist
- Dr. Jennifer A. Gregg, licensed psychotherapist
- Anna Runkle
- Dr. Elizabeth Scott, licensed psychologist
- Dr. Janice Webb, psychologist