Už se vám někdy stalo, že jste se prostě nemohli donutit promluvit? Nebo že jste se v místnosti plné lidí cítili spíš jako v cizím těle, než že byste tam patřili? Víte co, nejste v tom sami. A to je zatraceně důležitý si uvědomit.
Nejsem sám/sama: Skryté znaky sociální úzkosti, které možná znáte i vy
Je to mnohem častější, než si myslíme. A co je super, dá se s tím pracovat. Jakmile člověk ví, s čím má tu čest, už se dá vymyslet, jak na to. Protože nic není horší, než se ocitnout v situaci, která úzkost vyvolává, a nemít páru, co s tím.
Když se cítíte jako mimozemšťan…
Ten tlak, aby člověk zapadl, komunikoval, a přitom pocit, že to prostě nejde… to dokáže s psychikou zamávat. V takový chvíli se člověk cítí neschopně a méněcenně. Ale ruku na srdce, kdo z nás to nikdy nezažil? Ať hodí kamenem.
Už se vám někdy stalo, že jste byli tělem přítomní, ale duchem úplně mimo? Jakoby jste sledovali dění okolo z dálky, jako diváci ve filmu? To se lidem se sociální úzkostí stává dost často. Jsme s vámi.
Hlavně ne moc přemýšlet!
Bohužel, když se v takový chvíli moc zahloubáme do svých myšlenek, začneme přemýšlet víc, než je zdrávo. A to nás akorát víc znejistí. Místo abychom zlepšili komunikaci, panikaříme kvůli každé maličkosti. Prostě začarovaný kruh.
A to neustálý nutkání něco dělat, nervozita a vnitřní neklid? To je důsledek toho přehršle otazníků a pochybností, který se nám honí hlavou. Nejenom v sociálních situacích, ale prostě obecně, když se cítíme úzkostně.