Znám to moc dobře. Když jsem se snažila dát dohromady všechny ty věci na výstavu, rozložila jsem si barvy a štětce na jídelní stůl kolem osmé večer a končila klidně ve tři ráno. Prostě mě to ráno netáhne, ať už jsem spala nebo ne. Stejně tak, když píšu nebo dělám něco do školy. V noci to jde tak nějak samo, jakmile se rozednívá, jsem úplně mimo.
Noční ptáci a IQ: Spojuje pozdní usínání vyšší inteligenci?
Už léta mi říkají noční sova. Nikdy jsem tomu nějak zvlášť nevěnovala pozornost, dokud jsem nenarazila na jednu fakt zajímavou studii od Satoshiho Kanazawy, psychologa z London School of Economics and Political Science.
Kanazawa dělal průzkum mezi Američany ve dvaceti letech a zjistil, že ti s IQ nad 125 chodí spát kolem půl jedné v noci a vstávají kolem osmé ráno ve všední dny. A o víkendu? To už je mazec – kolem čtvrt na dvě do postele a v jedenáct vzhůru!
Jak to mají „normální“ lidé?
Lidi s běžnou inteligencí spí zhruba od půlnoci do půl osmé ráno ve všední dny a od čtvrt na dvě do čtvrt na deset o víkendu. A ti, co mají inteligenci podprůměrnou? Ti jdou spát kolem čtvrt na dvanáct a vstávají v půl sedmé ve všední dny a o víkendu to je kolem půl jedné do deseti. No, rozdíl je to sakra velkej, co si budem povídat.
Ale pozor! Tahle studie vůbec neříká, že když jsi noční pták, tak jsi automaticky chytřejší. A ani to, že všichni inteligentní lidi paří do noci a pak si dospávají. Je tam spousta dalších faktorů. Třeba se ukazuje, že chytřejší lidi, hlavně teda ženy, mají děti později a méně dětí. A to jim pak umožňuje si přispat. A pak je tu taky to, jakou práci děláš – i to hraje roli.
Další studie to potvrzuje – lidi, co ponocují, jsou v podstatě o krok napřed. Je to taková evoluční novinka, kterou mají lidi s vyšší kognitivní složitostí. Ti s nižším IQ se drží spíš denních aktivit.
Spánkové preference jsou z minimálně 50 % daný geneticky a měnit je není žádná sranda (zvlášť když ten zvyk máš staletí!). Naši předci totiž neměli důvod ponocovat. Technologie tehdy neumožňovaly tenhle luxus a my to máme zkrátka zakódovaný, i když se svět změnil k nepoznání.
Říká se ale, že „chytřejší“ lidi se snáz přizpůsobí novým podmínkám a častěji si osvojí zvyky, který by našim předkům nedávaly smysl. Inteligentní lidi zkrátka překonali tyhle instinktivní zvyky a zůstávají vzhůru déle než ostatní.
Ale samozřejmě, mít vyšší inteligenci má i svý stinný stránky. Třeba, když málo spíš, nedělá to s tělem dobrotu. Noční sovy podle Kanazawy častěji trpí nemocemi jako srdeční selhání a deprese. Jsou taky míň spolehlivý, emočně nestabilnější a můžou mít problémy se závislostmi a poruchami příjmu potravy, jak tvrdí psycholožka Marina Giamnietro ve své studii z roku 2008. A taky častěji pijou alkohol a kouří, říká holandský psychiatr Walter van den Broek na svém blogu Dr. Shock.
Lidi, co vstávají brzy, bývají svědomitější, vytrvalejší a ochotnější ke spolupráci, tvrdí van den Broek. Taky se líp učí a mají lepší známky. A když se nad tím zamyslíte, žádný rčení o tom, že by si sovy chytly nějaký lepšího červa, neexistuje.
Co vy na to? Mají noční ptáci přece jen nějakou výhodu, nebo si ranní ptáčata pořád chytají ty lepší „červy“? Jaký další výhody má být noční sovou? A jaký ranním ptáčetem? Dejte mi vědět!