Cesta k sobě samému, ta je občas jako bludiště. Plná slepých uliček, zatáček a nečekaných překvapení. Někdy se zdá, že se motáme v kruhu a pokrok je v nedohlednu. Ale co kdybychom se na to zkusili podívat jinak? Co kdybychom se zaměřili na ty drobné krůčky, které nás posouvají vpřed, i když to na první pohled není zřejmé?
Oslava pokroku: Oceňte každý krok na vaší terapeutické cestě
Terapie. Slovo, které může vyvolávat různé pocity. Pro někoho naději, pro jiného obavy. Ať už je to jakkoli, fakt je ten, že je to cesta. A na každé cestě se občas zakopne. Důležité je vstát, oprášit kolena a jít dál. Ale co když se cítíme spíš jako bychom se plazili než šli?
Malé kroky, velké vítězství
Zamyslete se. Co se vám povedlo tento týden? Možná jste se odvážili říct „ne“ někomu, komu jste to dřív nedokázali. Možná jste si dopřáli chvilku pro sebe, i když jste měli pocit, že na to nemáte čas. Možná jste jen zvládli vstát z postele, když se vám nechtělo vůbec nic. Každý z těchto malých kroků je vítězství. Zaslouží si ocenění.
Není to o tom, abychom byli dokonalí. Nikdo z nás není. Je to o tom, abychom se snažili být lepší, než jsme byli včera. A to, že se snažíme, už je samo o sobě obdivuhodné. Takže, prosím, buďte na sebe hodní. Uvědomte si, kolik už jste toho zvládli. A oslavte každý, i ten nejmenší, pokrok. Protože i ten malý krůček je pořád krok vpřed. A to se počítá.
Jak se naučit vidět pokrok?
Někdy je těžké vidět pokrok objektivně. Zkuste si vést deník. Každý den si zapište jednu věc, za kterou jste na sebe hrdí. Nemusí to být nic velkého. Stačí maličkost. Uvidíte, že po čase budete mít plný deník malých vítězství. A to už je něco!
A nezapomeňte na podporu. Obklopte se lidmi, kteří vás podporují a motivují. Nebojte se jim svěřit se svými pokroky, i těmi drobnými. Sdílená radost je dvojnásobná radost. A nakonec, buďte trpěliví. Změna vyžaduje čas. Někdy to trvá déle, než bychom chtěli. Ale pokud vytrváte, výsledky se dostaví. Uvidíte.