Víte, jak se říká, mlčeti zlato? Možná. Ale co když to zlato začne tížit, dusit a měnit se v kámen v žaludku? O duševním zdraví se u nás pořád moc nemluví, a když už, tak spíš potichu, mezi čtyřma očima a s pocitem, že člověk dělá něco zakázaného. Ale co kdybychom to změnili?
Otevřené dialogy o duševním zdraví: Kampaň proti mlčení
Představte si svět, kde je říct „Dneska se necítím dobře, potřebuju si odpočinout“ stejně normální jako „Bolí mě hlava, dám si prášek“. Svět, kde se o úzkostech, depresi a dalších problémech mluví otevřeně, bez ostychu a s pochopením. Svět, kde se lidé nebojí vyhledat pomoc, protože vědí, že to není známka slabosti, ale síly. Zdá se to jako utopie? Možná. Ale každá velká změna začíná jedním malým krokem.
Proč je mlčení tak nebezpečné?
Mlčení je rakovina duše. Dusí, izoluje a dává pocit, že jste se svými problémy sami. A to je lež. Statistiky mluví jasně – problémy s duševním zdravím se týkají obrovského množství lidí, napříč věkem, pohlavím i sociálním statusem. Jenže dokud o tom nebudeme mluvit, dokud budeme problémy zametat pod koberec, nebudeme schopni si navzájem pomoci.
Jak to změnit?
Každý z nás může přispět k tomu, aby se o duševním zdraví mluvilo otevřeněji. Začněte u sebe. Nebojte se svěřit s tím, co vás trápí, naslouchejte svým blízkým a buďte k nim empatičtí. A hlavně, nebojte se vyhledat odbornou pomoc, pokud cítíte, že ji potřebujete. Není to ostuda, je to projev zodpovědnosti k sobě samému. A pamatujte, někdy stačí jen poslouchat. Víte, jak se říká, sdílená bolest, poloviční bolest.
Kde hledat pomoc?
Pokud cítíte, že potřebujete pomoc, existuje spousta organizací a odborníků, kteří vám rádi pomohou. Neváhejte se na ně obrátit. Nikdo na to není sám.