Dneska to bude trochu jiný kafe. Místo psychologie se vrhneme do filozofie! Ptáte se, jakej je v tom vlastně rozdíl? No, psychologie zkoumá lidskou mysl a její fungování, zatímco filozofie se pídí po podstatě poznání a reality. Tak se na to pojďme podívat.
Peg O’Connor: Filozofka, která našla smysl života na dně i na vrcholu
Dovolte mi, abych vám představila naši dnešní hostku. Peg O’Connor vystudovala Wesleyan University už v 80. letech a dnes šéfuje katedře filozofie na Gustavus Adolphus College. A co je důležitý – dokázala se vymanit ze závislosti na alkoholu a napsala pět skvělých knížek. Léta studuje filozofické myšlenky, se zaměřením na genderová témata a nerovnosti mezi pohlavími, hlavně v akademickým prostředí.
Proč zrovna filozofie?
„Filozofie zkoumá podstatu reality a existence, zatímco psychologie se zaměřuje na lidskou mysl a chování. Co vás přivedlo k rozhodnutí stát se profesorkou filozofie, a ne psycholožkou?“ ptám se Peg. Odpověď mě fakt baví.
„Miluju otázky a témata, kterými se filozofie zabývá. Co dělá život dobrým? Jak rozlišíme zdání od reality? Existuje vůbec pravda? Existují nějaká morální fakta? Jak vlastně něco víme? Psychologie je relativně nová disciplína, která má svoje kořeny právě ve filozofii. Když půjdete v psychologii dostatečně hluboko, narazíte na filozofický otázky jako ‚Jsou lidi jenom fyzický bytosti?‘ nebo ‚Jakej je vztah mezi myslí a tělem?'“
Sexismus ve filozofii? Bohužel stále téma
„Bohužel, ve světě jsou pořád sexistický lidi. Jak se cítíte, když mužští filozofové tvrdí, že ‚muži mají lepší myšlenkový schopnosti než ženy‘?“
„Jsem vzteklá, když slyším tyhle starý písničky. Pak se obvykle pouštím do argumentů o tom, jak ženy historicky měly mnohem míň příležitostí ke vzdělání, míň práv a občanských svobod. Ráda se odvolávám na morální koncepty autonomie a důstojnosti. A taky často doporučuju mužskejm filozofům knihu Mary Wollstonecraftové ‚A Vindication of the Rights of Women‘ (1792).“ Ta kniha má grády, doporučuju!
Ženou ve filozofii? Někdy dost těžký
„Jaký to je být ženou ve filozofii?“ ptám se otevřeně.
„Znamená to čelit otevřenýmu i skrytýmu sexismu. Ten otevřenej je snadněji identifikovatelný – chlapi tvrdí, že jsou racionálnější, dělají lepší filozofii nebo že jsou zodpovědný za pokrok ve filozofii. Je tam taky hodně sexuálního obtěžování a zastrašování. Pak je tu ten skrytej, kterej se hůř odhaluje. V kurzu Dějin velkých filozofů nemusí bejt ani jedna žena. To samý platí pro velký antologie o jakýmkoli filozofickým tématu. Feministická filozofka může mít velký problémy s publikováním feministickýho textu v nějakým z hlavních časopisů, i když projde anonymním recenzním řízením. Už jenom samotný téma může bejt důvodem k odmítnutí. Doporučuju knihu ‚Women in Philosophy: What Needs to Change‘, kterou editovaly Katrina Hutchinson a Fiona Jenkins.“ Tahle kniha zní jako fakt silný kafe.
Co ji k filozofii přivedlo a co učí studenty?
„Co vás motivovalo stát se profesorkou filozofie? A jaký jsou nejdůležitější lekce, který učíte svoje studenty?“
„Do filozofie jsem se zamilovala už na vejšce. Věděla jsem, že chci bejt profesorka. Zkusila jsem to na tři dny na teologický škole, ale zjistila jsem, že to není to pravý ořechový. Chtěla jsem studovat etiku, ale brzy mi došlo, že teologická škola není to správný fórum. Taky jsem se zamilovala do filozofa Ludwiga Wittgensteina a věděla jsem, že ho musím studovat. Od tý doby je mým intelektuálním společníkem.“
A co se studentů týče? „Myslím, že moji studenti by na otázku, co je nejdůležitějšího učím, odpověděli líp. Ale kdybych měla hádat, řekla bych, že je to to, že každej člověk se musí věnovat rozvoji svýho morálního charakteru. Staneš se tím, co opakovaně děláš. Nestaneš se laskavým člověkem náhodou; sám se musíš stát laskavým člověkem. A nejlíp víš, jakým člověkem chceš bejt.“ Krásný slova!
Tenistka, právnička… a nakonec filozofka
„Jaký byl váš vysněný job předtím, než jste se stala filozofkou?“
„Měla jsem několik vysněných kariér. Chtěla jsem bejt profesionální tenistka, ale nebyla jsem dost dobrá a navíc jsem se na kurtu chovala jako malej tyran. Na střední jsem už dost pila, a to překáží jakýkolivmu úsilí. Taky jsem si představovala, že budu právnička. Byla bych advokátka jako můj táta. Je to všechno o argumentech!“
Závislost na alkoholu a cesta ven
„Vím, že jste se vyléčila ze závislosti na alkoholu. Jak to všechno začalo a jak jste našla cestu ven?“ To je silný téma.
„Moje závislost na alkoholu začala v pubertě a pila jsem velmi nebezpečným způsobem. Když se podívám na kritéria pro to, co dnes nazýváme poruchou užívání návykových látek, zjistím, že jsem splňovala osm nebo devět z jedenácti kritérií. Pila jsem hodně a jakmile jsem začala, nemohla jsem přestat. Dávala jsem si sliby, že přestanu, ale všechny jsem porušila. To mi dalo ještě větší důvod k pití. Moje zastavení nebylo úmyslný. Měla jsem hroznou autonehodu a utrpěla jsem těžký otřes mozku. S tím, co vím o účincích otřesu mozku, si myslím, že to ve mně způsobilo takovou depresi, že jsem byla příliš depresivní na to, abych vůbec pila. Emočně jsem se vypla. Prostě mi na ničem nezáleželo; nic jsem necítila. Tři týdny po nehodě jsem si uvědomila, že jsem neměla ani kapku. Rozhodla jsem se experimentovat a zjistit, jak dlouho to vydržím. Nehoda se stala 1. srpna 1987 a pořád to jde.“ Wau, to je síla!
Jak se člověk stane závislým?
„Jak se člověk stane závislým na nějaký věci? Myslíte si, že je to všechno v hlavě?“
„Různý drogy a chování mají různý účinky. Často lidi hledají nějakej konkrétní efekt (energie – kokain, uvolnění – alkohol, pohoda – marihuana atd.) a pak u těch drog zůstanou. Nebo experimentují a některý efekty se jim líbí víc než jiný. Závislost závisí na příležitosti sehnat a užít drogu nebo se věnovat nějakýmu chování.“
„Závislost je celotělový stav člověka. Není to jenom v mozku; není to jenom o neurotransmiterech. Střevo hraje obrovskou roli v závislosti. Vzpomeňte si na nejhorší kocovinu, jakou jste kdy měli. Jasně, bolí vás hlava, ale váš žaludek se možná divoce bouří.“ Zajímavý pohled!
Závislost versus rutina
„Některý lidi si nevšimnou, že jsou závislý. Někdy si prostě myslí, že se z něčeho stala rutina. Jak se dá poznat rozdíl mezi závislostí a každodenní rutinou?“
Anxieta očima filozofie
„Občas mám dost silný úzkosti a nejhorší na tom je, že se na ně často nedokážu připravit. Jak funguje úzkost z filozofickýho hlediska? Je to nějakej spouštěč v mysli, kterej ve vás vyvolá určitý pocit?“
„Filozof Kierkegaard popisuje úzkost jako očekávání následků, jako když člověk cítí v kostech, že se blíží bouře. Úzkost je součástí lidský povahy a je přítomna všude tam, kde je možnost. Podle Kierkegaarda jsme úzkostliví, když máme pocit, že se musíme rozhodnout. Úzkost je tam, kde se možnost dotýká skutečnosti. Naše činy posouvají něco z možnosti do skutečnosti. To může bejt hodně děsivý.“ No, to je fakt!
Oblíbené roční období
„A na závěr trochu odlehčíme! Jaký je vaše oblíbený roční období a proč?“
„Nejvíc mám ráda léto. Jsem ranní ptáče, takže miluju, když ráno brzy vychází slunce a den je plnej možností. Některý z mých oblíbených aktivit se nejlíp dělají v létě: ježdění na kole, tenis, jízda na kajaku a dlouhý procházky s mým úžasným psem Clooneym.“
Peg O’Connor je fakt sympatická dáma a navíc super organizovaná. Začala jsem číst jednu z jejích knížek s názvem „Life on the Rocks: Finding Meaning in Addiction and Recovery“. Určitě si prohlídněte její tvorbu a sdílejte tenhle článek s někým, kdo trpí závislostí. Třeba mu to pomůže!