Někdy se život zdá být jako špatně seřízený stroj. Všechno skřípe, zadrhává se a pohyby, které by měly být plynulé a přirozené, jsou najednou trhané, neovladatelné, prostě divné. A nejde jen o ten pocit – občas se tak cítí i naše tělo. Co se děje, když se motorika, ten jemný orchestr řízený mozkem, začne rozlaďovat? Dnes se podíváme na některé z poruch motoriky, které se mohou objevit v souvislosti s psychiatrickými onemocněními. Nečekejte suchou teorii, spíš takové nahlédnutí pod pokličku lidské psychiky a jejího vlivu na pohyb.
Poruchy motoriky v psychiatrii: Katatonie, tiky, stereotypie
Katatonie: Když tělo ztuhne v čase
Katatonie. Už jen to slovo zní trochu tajemně, že? Představte si, že se najednou nemůžete pohnout. Doslova. Nebo se naopak pohybujete nekontrolovatelně, opakujete gesta, slova. Katatonie je stav, který se může projevit v různých formách a souvisí s řadou psychiatrických onemocnění, nejčastěji se schizofrenií. Někdy se člověk zasekne v jedné pozici na hodiny, jindy bezcílně bloumá nebo imituje pohyby druhých. Je to jako by se tělo vymklo kontrole mysli a žilo si vlastním životem. Ale důležité je vědět, že katatonie je léčitelná a s adekvátní pomocí se dá zvládnout.
Tiky: Nervózní škubnutí
Tiky. Kdo z nás občas nezažil to nepříjemné škubnutí okem, popotáhnutí nosem nebo pokašlávání, které prostě nejde ovládnout? Tiky jsou rychlé, opakující se pohyby nebo zvuky, které se objevují mimovolně. Mohou být jednoduché, jako mrkání, nebo složitější, zahrnující celou sérii pohybů. Tiky se často objevují v dětství a dospívání, a i když mohou být někdy jen dočasné, u některých lidí přetrvávají a zasahují do každodenního života. Zvláště v kombinaci s OCD (obsedantně-kompulzivní poruchou) mohou být zatraceně nepříjemné. Je to jako mít v hlavě malého bubeníka, který si neustále zkouší rytmy. Ale i s tiky se dá žít plnohodnotný život, důležitá je správná diagnóza a léčba.
Stereotypie: Uklidňující rituál, nebo signál?
A nakonec stereotypie. To jsou opakující se, zdánlivě bezúčelné pohyby nebo chování. Pohupování se, kroucení vlasů, mávání rukama… Každý z nás má nějaký ten svůj zvyk, který dělá, když je nervózní nebo se soustředí. Ale stereotypie, které se objevují u lidí s autismem nebo jinými vývojovými poruchami, jsou často intenzivnější a frekventovanější. Mohou sloužit jako způsob, jak se uklidnit, zvládnout stres nebo regulovat smyslové vjemy. Stereotypie samy o sobě nejsou špatné, ale pokud omezují člověka v jeho fungování, je potřeba hledat pomoc.
Poruchy motoriky v psychiatrii jsou složitá a fascinující oblast. Ukazují nám, jak úzce je propojeno naše tělo a mysl, a jak i zdánlivě jednoduché pohyby mohou být ovlivněny psychickými stavy. Pokud máte pocit, že se vás některý z těchto problémů týká, neváhejte se obrátit na odborníka. Důležité je vědět, že nejste sami a existuje pomoc.