Někdy se zdá, že svět kolem nás je plný receptů na štěstí – dokonalé tělo, dokonalý život, dokonalá fotka na Instagram. Jenže co když se v té snaze o dokonalost ztratíme? Co když nám začne diktovat, co smíme jíst, co si smíme myslet o svém těle?
Poruchy příjmu potravy: Mýty stranou, fakta na stůl
O poruchách příjmu potravy se mluví hodně, ale často se držíme zažitého, zkresleného obrazu. Pojďme se podívat na to, co se o nich vlastně ví a co jsou jen pouhé domněnky.
Nejde jen o ženy…
Víte, že poruchami příjmu potravy trpí i muži? Možná vás to překvapí, ale odhaduje se, že až 10 milionů mužů se s nimi během života potýká. Zatímco u žen se často hovoří o anorexii a bulimii, u mužů se častěji objevuje záchvatovité přejídání. A bohužel, tlak na výkon a váhu v některých sportech, jako je fotbal, wrestling nebo kulturistika, může tento problém ještě zhoršit. Rychlé nabírání a shazování váhy totiž není žádná legrace a může mít vážné zdravotní následky. Je to jak když se snažíte naprat slona do myší díry, zkrátka to nejde a zničí to každého, kdo se o to pokusí.
…a netýká se to jen teenagerů
Říká se, že poruchy příjmu potravy se objevují až v pubertě, ale studie ukazují, že se mohou objevit i u mladších dětí. Jedna studie sledovala skupinu dvanáctiletých dívek po dobu osmi let a zjistila, že přes 5 % z nich splňovalo kritéria pro anorexii, bulimii nebo záchvatovité přejídání. A když výzkumníci zahrnuli i nespecifikované poruchy příjmu potravy, číslo se více než zdvojnásobilo! Bohužel se nezjistilo, co přesně to spustilo. Takže, pozor, je důležité všímat si změn v chování a náladě i u menších dětí, i když si myslíte, že „na to mají ještě čas“.
Myšlenky se točí jen kolem jídla
Lidé s poruchami příjmu potravy mají často obsedantní myšlenky spojené s jídlem. Pořád přemýšlí, kolik toho snědli, kolik to má kalorií, co to s nimi udělá. Není to jen o zdravém stravování, ale o tom, jak i malé množství jídla ovlivní jejich vzhled. Jsou dny, kdy se jim v hlavě netočí nic jiného než jídlo a jeho „ničivá“ síla. Často se cítí jak Alenka v říši divů, jenže místo zajímavých postav vidí jen hrozivé kalorie.
Emoce hrají velkou roli
Poruchy příjmu potravy mají často hluboké kořeny v emocích. Deprese, úzkost, vztek, osamělost – to všechno může být spouštěčem. Někdo se v depresi přejídá oblíbenými „comfort foods“, někdo, kdo se cítí bezmocný ve škole, omezuje jídlo. Rozchod s partnerem může vést k nízkému sebevědomí a následnému zvracení. Je to začarovaný kruh, ze kterého je těžké se dostat ven.
Nejde to jen tak „překonat“
Říct někomu s poruchou příjmu potravy „prostě se najez“ nebo „měj sebekontrolu“ je jako říct někomu se zlomenou nohou „běž si zaběhat“. Poruchy příjmu potravy vyžadují odbornou pomoc – terapii a v závažnějších případech i hospitalizaci. Nejde o slabost charakteru nebo nedostatek vůle. „Být silný“ v tomto případě nepomůže, spíš uškodí. Je to, jako byste se snažili rozmotat uzel silou, akorát ho ještě víc utáhnete.
Ta čísla jsou alarmující
Možná si myslíte, že poruchy příjmu potravy nejsou tak rozšířené. Ale čísla mluví za vše – odhaduje se, že jimi trpí až 30 milionů lidí, 20 milionů žen a 10 milionů mužů. To je 1 z 20 žen a 1 z 40 mužů. A až 20 % žen přiznává nezdravé stravovací návyky a diety, a to mimo oněch 20 milionů s diagnostikovanou poruchou příjmu potravy. Je to jako bychom žili v epidemii, jen se o ní tolik nemluví.
A mohou být smrtelné
Až 20 % lidí s poruchami příjmu potravy umírá, pokud se neléčí. Mortalita u těch, kteří vyhledají pomoc, je sice nižší, ale stále existuje. A i když porucha příjmu potravy není smrtelná, může mít dlouhodobé následky na zdraví – ztráta kostní denzity, problémy se srdcem, zažívací potíže, neplodnost. Zvracení může způsobit zjizvení hrdla a hlasivek. Není to žádná hra a hazardovat se životem se nevyplácí.