Znáte ten pocit? Chcete vykřiknout „Ne!“, ale z úst vám vyjde jen omluvné „Dobře, udělám to…“. Někdy se tak moc snažíme zavděčit, že zapomínáme na sebe. Jako v té písničce od Sarah Bareilles, kde zpívá o tom, jak se celý život snažila dělat radost všem ostatním, zatímco se sama trápila. Nebo jako ta hrdinka z filmu, která v Hongkongu dřela od rána do večera, jen aby zabezpečila rodinu, i když to znamenalo obětovat vlastní sny. Proč je pro tolik z nás tak zatraceně těžké říct NE?
Proč je tak těžké říct NE? (A jak to konečně zvládnout)
Ptali jste se někdy sami sebe, proč to nejde? Proč kýváte na nabídky a prosby, i když se vám to vůbec nehodí? Možná v tom hraje roli víc, než si myslíte. Tady je pár důvodů, proč nám slůvko „ne“ tak drhne:
Máme o sobě nízké mínění
Lidé, kteří se podceňují, si často myslí, že si nic nezaslouží. Prostě přijímají požadavky druhých, aby tak nějak „vyrovnali“ ten pocit vlastní nedostatečnosti. Vzpomínám si na jednu kolegyni, která takhle fungovala. Kdykoliv ji někdo požádal o pomoc, okamžitě souhlasila, i když měla sama práce nad hlavu. Pak musela zůstávat přesčasy, aby to všechno stihla. Když jsem se jí na to zeptala, řekla mi, že má pocit, že její práce není tak důležitá, a pomáhat ostatním je jediný způsob, jak napravit svoje chyby. Že vám to něco připomíná?
Potřebujeme, aby nás měli rádi
Podle Karen Horney máme někdy až neurotickou potřebu po lásce a uznání. Bojíme se odmítnutí, kritiky a nepřátelství, a proto se říct „ne“ děsíme. Raději se ohneme, než bychom riskovali, že nás někdo nebude mít rád. Jenže to je cesta do pekel!
Vidíme v tom nějaký benefit
Někdy si říkáme, že nám to něco přinese. Erich Fromm mluví o „marketingovém charakteru“, kdy souhlasíme s tím, co od nás druzí chtějí, jen když za to něco dostaneme. Může to být pocit důležitosti, vděčnost nebo třeba jen dobrý pocit z toho, že jsme někomu pomohli. Ale za jakou cenu?
Někdo prostě miluje ten pocit, když může pomáhat, a dělá klidně i několik věcí najednou, jen aby vyhověl sobě i ostatním. Problém je, když se to stane zvykem a začneme zapomínat na vlastní potřeby.
Jak s tím konečně zatočit?
Tak co s tím? Jak se naučit říkat „ne“ bez výčitek a pocitu viny? Začněte u sebe. Pracujte na svém sebevědomí. Uvěřte, že máte právo říct „ne“ a že to z vás nedělá špatného člověka.
A pak se řiďte těmito jednoduchými tipy:
- Ujasněte si priority: Co je pro vás důležité? Co chcete stihnout? Když budete mít jasno v tom, co chcete a potřebujete, bude se vám „ne“ říkat mnohem snáz.
- Naučte se asertivně komunikovat: Buďte jasní a srozumitelní, ale zároveň ohleduplní. Nemusíte se omlouvat ani vysvětlovat do nekonečna. Prostě řekněte „ne“ a nabídněte alternativu, pokud je to možné.
- Trénujte: Začněte s maličkostmi. Odmítněte nabídku na kávu, když na ni nemáte chuť. Nebojte se říct „ne“ i lidem, na kterých vám záleží. Uvidíte, že to není tak hrozné, jak se zdá.
A pamatujte si: říct „ne“ je v pořádku. Není to sobecké, je to zdravé. Chráníte tím svůj čas, energii a duševní pohodu. A to je to nejdůležitější.