Víte, kolikrát už jste slyšeli o profilování zločinců? Že se podle pár stop na místě činu dá skoro s jistotou říct, jaký ten pachatel je, co ho motivuje a kam se asi tak schoval? Možná jste si to taky představovali jako detektivku od Agathy Christie – pár indicií, dedukce a voilà, máme vraha! Ale realita? Ta je, jak už to bývá, o dost složitější.
Profilování zločinců: Věda, fikce, nebo nebezpečná hra s předpoklady?
Profilování, jak ho definují odborníci, je proces, kdy se snažíme odvodit vlastnosti pachatele na základě detailních znalostí o jeho činech. Zní to logicky, ne? Ale má to svoje „ale“. Můžeme díky profilu pochopit, jak moc je daná osoba nebezpečná, poradit, jak s ní vést výslech, nebo zjistit, jestli spolu dvě zdánlivě nesouvisející události nemají společného jmenovatele. Obvykle se používá u těch nejtěžších zločinů – sexuálních útoků a vražd. Ale je to tak spolehlivé, jak to vypadá v televizi?
Kdo jsou ti profíci? Klinika, statistika, nebo FBI?
Nejsou profiler jako profiler. Jsou tři hlavní druhy. Klinickí profileři čerpají ze svých zkušeností s odsouzenými a z hluboké znalosti lidské psychiky a poruch osobnosti. Pak jsou tu statističtí profileři, kteří se hrabou v obrovských databázích vyřešených případů a hledají souvislosti mezi chováním pachatele a jeho charakteristikami. No a nakonec máme profilery z FBI. Ti mají spoustu zkušeností s různými typy zločinců a vytvářejí jejich „typologie“, které pak používají při tvorbě profilu konkrétního pachatele. Jako když skládáte puzzle, jenže kousky ne vždycky pasují.
V profilování hraje klíčovou roli psychologie osobnosti. Ale víte co? Celá tahle praxe stojí na několika předpokladech. A ty je potřeba brát s rezervou. Fungují vůbec? O tom se vedou spory.
Čtyři pilíře (ne)spolehlivého profilování
Teď se pojďme podívat na čtyři nejdůležitější předpoklady, na kterých profilování stojí a padá:
- Akce -> Charakteristika: Tedy, že mezi chováním a vlastnostmi člověka existuje přímá souvislost. Že to, co někdo dělá, vypovídá o tom, kdo je.
- Konzistence chování: Že se pachatel bude chovat podobně v různých situacích a u různých zločinů.
- Homologie: Že pachatelé, kteří páchají podobné zločiny, mají podobné charakteristiky.
- Konzistence v různých situacích: Že zločin je jen extrémní projev běžného chování.
Zní to jako dobrý plán, ale ouha… Pojďme si to rozebrat.
Když se teorie střetne s praxí
Akce a charakteristika? Někdy to sedí, někdy ne. Jedna studie ukázala, že se s docela velkou přesností dá odhadnout, jestli už měl násilník předtím na krku vloupání. Ale jiné studie zase ukazují, že některé detaily na místě činu jsou užitečnější než jiné. Takže tady máme první trhlinu. Konzistence chování? Tady už to vypadá o něco lépe. Zdá se, že pachatelé jsou docela konzistentní, ať už jde o žhářství, krádeže aut nebo vraždy. Ale co homologie? Tady už to skřípe. Výzkumy ukazují, že i když se dva pachatelé chovají na místě činu podobně, neznamená to, že jsou si podobní i v jiných ohledech. No a nakonec konzistence v různých situacích? Zločin jako zrcadlo běžného života? Většinou ne. Agrese možná, ale jinak je to spíš zbožné přání.
Co z toho plyne? Že s těmi předpoklady je to dost nahnuté. A to pak vrhá stín pochybností na celé profilování. Ale! Je potřeba to brát s nadhledem. Tahle oblast není tak prozkoumaná, jak by měla být. Potřebujeme víc kvalitních studií. A do té doby? Profilování brát s rezervou. Není to všemocný nástroj, jak nám ho někdy servírují média.
Zdroje:
* Ainsworth, P. B. (2000). Crime analysis and offender profiling. Psychology and crime: Myths and reality, 102-120.
* Bennell C, Jones NJ, Melnyk T (2009) Addressing problems with traditional crime linking methods using receiver operating characteristic analysis. Leg Criminol Psychol 14:293–310. doi:10.1348/135532508X349336
* Daffern, M., Howells, K., Mannion, A., & Tonkin, M. (2009). A test of methodology intended to assist detection of aggressive offence paralleling behaviour within secure settings. Legal and criminological psychology, 14(2), 213-226.
* Ellingwood, H., Mugford, R., Bennell, C., Melnyk, T., & Fritzon, K. (2013). Examining the role of similarity coefficients and the value of behavioural themes in attempts to link serial arson offences. Journal of Investigative Psychology and Offender Profiling, 10(1), 1-27.
* Goodwill, A. M., & Alison, L. J. (2007). When is profiling possible? Offense planning and aggression as moderators in predicting offender age from victim age in stranger rape. Behavioral Sciences & the Law, 25(6), 823-840.
* Mischel, W. (1968). Personality and assessmentWiley. New York.
* Mokros, A., & Alison, L. J. (2002). Is offender profiling possible? Testing the predicted homology of crime scene actions and background characteristics in a sample of rapists. Legal and Criminological Psychology, 7(1), 25-43.
* Woodhams J, Toye K (2007) An empirical test of the assumptions of case linkage and offender profiling with serial commercial robberies. Psychol, Public Policy Law 13:59–85.