Sledovat takové ty společenské hvězdy, to je občas jako koukat na seriál. Vletí do místnosti a během chvilky si omotají každého kolem prstu. Milují být středem pozornosti a žijí životem, který jim skoro závidíme. Vypadá to, že jim jde všechno tak nějak samo, s lehkostí.
Jsi spíš tichá voda, takový ten „podivín“ a tajně sníš o tom, že budeš taky tak zářit? Už jsi se někdy srazila pod stůl za to, že nejsi dostatečně společenská? A chtěla bys s tím konečně něco udělat? Mám pro tebe pár slov.
Nejdřív ze všeho: Neshazuj se za to, že jsi spíš potichu. Právě to, že se trápíš tou svojí „tichostí“, v tobě může vyvolávat pocit osamělosti a nepochopení. Jakoby mezi tebou a ostatními byl vykopaný hluboký příkop. Ale i když být společenskou hvězdou vypadá lákavě, věř mi, že i v tichosti se skrývají poklady. Takže se zbytečně netlač do role, která ti nesedí.
Není to buď a nebo. Můžeš být něco mezi. Nemusíš se hned stát královnou parketu a už vůbec se nemusíš s nikým srovnávat. Já vím, jaké to je, cítit se trapně a přehlíženě jen proto, že jsi spíš tišší. Ale taky znám svoji cenu. Pokud se někdo nezastaví, aby tě vyslechl nebo si tě všiml, nestojí ti to za tvůj čas. A pokud jsi aspoň trochu jako já, stejně ti je líp s hrstkou blízkých přátel než s hordou povrchních známostí. Soustřeď se na ty, kteří tě mají rádi takovou, jaká jsi. Zkus pochopit, proč si tě váží a co máš ty sama na sobě ráda.
Tvoji přátelé tě mají rádi pro to, kdo jsi. Často jsem ta, které se lidi svěřují, protože umím dobře naslouchat a nechám je se vykecat. A když už něco řeknu, není to jen tak do větru. Moji přátelé ví, že ode mě dostanou upřímný názor a radu, co má hlavu a patu. Snažím se svojí „slabost“ – tu tichost – proměnit v sílu. Možná, že ve společnosti tolik nezaboduješ, ale tví blízcí to můžou ocenit. Už mi pár lidí řeklo, že je pro ně čest, že jsem je pustila k sobě blíž. Vědí, že se nebavím (ať už o hloupostech nebo o vážných věcech) s každým. Cítí se mnou výjimečně a já se díky tomu cítím milovaná. A tak jsem se naučila vážit sama sebe. Pochopila jsem, že moje hodnota nevychází zvenčí. Je uvnitř mě a záleží jen na mně, co z toho ukážu světu.
Ale pokud se s tou svojí „nesmělostí“ fakt pereš a chceš to změnit, tady máš pár tipů:
Proměna z šedé myšky v královnu večírků: Je to vůbec nutné?
A teď vážně, to si musíš rozmyslet ty sama. Protože upřímně, být šedá myška má taky svoje výhody. Ale pokud tě to fakt štve, pokračuj ve čtení.
Trénuj, trénuj, trénuj
U mě trénink přišel s prací. Ale ty se můžeš socializovat, kdykoliv se s někým potkáš. Třeba když se seznamuješ s novými lidmi, měj v hlavě připravené nějaké univerzální otázky nebo komentáře. Takové ty „tutovky“, ke kterým se můžeš vždycky vrátit. Já to tak dělám pořád.
Můžeš se třeba zeptat na něco, co se týká právě skončené schůzky. Nebo si všimnout občerstvení. Slyšela jsem, že většina lidí ráda mluví o sobě. Tak se zeptej a poslouchej, abys mohla navázat další otázkou. Nakonec budou mít pocit, že si s tebou skvěle popovídali, i když jsi většinu času jen poslouchala.
Přijdou chvíle paniky, kdy se začneš potit a třást, ale přijmi to. Zhluboka se nadechni a vrať se k nějaké jednoduché otázce, kterou máš připravenou. Nebo pokud se zeptají tebe, zkus na jednoslovnou odpověď navázat nějakým komentářem. Možná ti to bude připadat zbytečné, ale mluvíš víc slov. Dělej to pokaždé, když se odvážíš. I malé krůčky jsou krůčky dopředu.
Začni v malém, třeba tím, že se podíváš pokladní v obchodě do očí a usměješ se. Nejde jen o slova. Nezapomeň: důležitá je i řeč těla. Očním kontaktem a úsměvem ukážeš, že dotyčnému věnuješ pozornost. Nemusíš pořád mluvit, abys navázala kontakt s ostatními. Možná se ti to bude zdát děsivé, koukat lidem do očí a tak. A možná se budeš cítit divně, ale potom budeš na sebe pyšná. Dovol si být pyšná i na ty nejmenší věci. Poplácej se po rameni, když se ti něco povede, uznej to. Nabereš odvahu do příště.
Nenasazuj si laťku moc vysoko
Myslím, že většina z nás si představuje nějakou úplně jinou, lepší verzi sebe sama. Jsme společenské hvězdy, záříme ve své extrovertní práci. Jsme finančně zajištění, sebevědomí, vedeme zdravý životní styl, máme čas na rodinu a žijeme v milujícím vztahu. Náš dům je vždycky uklizený. Myslím, že víš, kam mířím (všichni jsme to viděli v televizi a na sociálních sítích). Doufejme, že se v takové situaci jednou ocitneš. Ale buď na chvíli realistická a zamysli se nad tím, kdo jsi teď a kým chceš být. Jak se tam dostaneš? Pamatuj si, že každá změna, kterou chceš ve svém životě udělat, se nestane přes noc. Je to dlouhý proces, který bude jako na horské dráze, ale nakonec to bude stát za to.
Myslím, že se spousta z nás za tenhle „problém“ odsuzuje, protože to prostě působí tak směšně, že jo? Už nejsme děti a měli bychom se umět socializovat jako všichni ostatní. Ale tohle je běžný problém spousty lidí. Takže věz, že v tom rozhodně nejsi sama.
Máš nějakou radu navíc? Poděl se o ni dole a pak vyraz ven a podívej se pokladní v obchodě do očí!