Vítejte u dalšího článku! Dnes vám představím Gregga Henriquese, odborníka, který se léta věnuje studiu poruch osobnosti a deprese. Gregg absolvoval postdoktorandské studium na Pensylvánské univerzitě a jeho cílem je přinést nový pohled na psychologii. A co je hlavní, napsal knihu „Nová sjednocená teorie psychologie“, o které si dnes budeme povídat! Zajímá nás, jak se jeho teorie promítá do jeho výzkumu deprese a poruch osobnosti. Tak pojďme na to!
Psycholog Gregg Henriques: Odhalujeme tajemství deprese, sebevražedného chování a poruch osobnosti
Gregg Henriques se v Psychology Today zmiňuje o vývoji meta-teoretického systému. Co to vlastně je a jak to pomáhá v jeho práci s osobností a sociální motivací?
Problém psychologie? Roztříštěnost!
Podle Gregga je psychologie a psychoterapie na teoretické úrovni dost neuspořádané. Chybí základní porozumění předmětu oboru (mysl, chování, rozdíl mezi lidským a zvířecím vědomím) a existuje spousta soupeřících paradigmat (neurověda, evoluční psychologie, psychodynamika, behaviorální, humanistická, kognitivní a socio-kulturní psychologie), která se moc nepropojují. To je, říká Gregg, zásadní problém – on to nazývá „problém psychologie“. A jeho postoj? Pokud dokážeme dosáhnout větší jednoty, a to tak, že to bude jasné a povede k celistvějšímu porozumění a účinnější pomoci lidem s psychickými problémy, pak je to cesta, kterou bychom se měli vydat.
Už 20 let vyvíjí sjednocenou teorii psychologie a sjednocený přístup k psychoterapii. Jeho myšlenky shrnuje kniha „Nová sjednocená teorie psychologie“ (2011). Kromě toho vede doktorský program na James Madison University, kde se studenti učí posuzovat a zasahovat na základě tohoto systému.
Proč psycholog, a ne doktor?
Gregg měl možnost absolvovat postdoktorandské studium. Proč si ale vybral psychologii místo medicíny?
Po získání doktorátu v psychologii se lidé někdy rozhodnou pro další vzdělávání. Gregg měl štěstí a mohl pracovat s Dr. Aaronem T. Beckem, otcem kognitivní psychoterapie, na Pensylvánské univerzitě. Ale proč si vybral právě psychologii? Protože ho vždycky víc táhly myšlenky, pocity, činy a vztahy, než buňky, fyziologie a anatomie, na které se zaměřují lékaři. Sám sebe i své studenty v programu na James Madison University považuje za „psychologické doktory“. Tedy za lidi, kteří využívají vědu o lidské psychologii k psychologickému posuzování, intervencím a konzultacím, aby podpořili adaptaci a duševní pohodu.
Strom poznání – cesta k jednotě?
Gregg vyvinul systém Stromu poznání. Co to je?
Systém Stromu poznání je klíčová myšlenka, která mu umožňuje sjednotit psychologii. Je to nová mapa reality, která propojuje moderní vědu, lidské vědomí a filozofii do uceleného celku.
Psychologie je, jak už jsme zmiňovali, dost roztříštěná. Strom poznání nabízí způsob, jak k ní přistupovat celistvě a propojit různá paradigmata do jednoho zastřešujícího systému. Důležité jsou tu dvě věci: samotná mapa, tedy Strom poznání, se kterým je třeba se seznámit. A pak fakt, že Strom poznání chápe vesmír jako „rozvíjející se vlnu energie-informací“.
Tato vlna se dělí na čtyři dimenze složitosti: hmota, život, mysl a kultura. Tyto dimenze vznikly postupně a reprezentují různé systémy zpracování informací: genetické/epigenetické (život), neuronální (mysl) a jazykové (kultura). A nakonec, důležité jsou „spojovací body“ na Stromu poznání, které propojují jednotlivé dimenze složitosti.
Deprese: nemoc, reakce, nebo problém s chováním?
Co si Gregg myslí o depresi? A jak ji vlastně definovat?
Místo abychom se ptali, jestli je deprese nemoc, musíme si nejdřív říct, co to deprese vlastně je. Podle Gregga je to stav psychologického nebo behaviorálního vypnutí. Systém vnímání-motivace-emoce se přepne, vypne pozitivní investice (proto lidé ztrácejí zájem a snižuje se schopnost prožívat radost) a zapne negativní obrany (proto lidé prožívají silné negativní emoce bezmoci, porážky, hanby nebo podrážděnosti). Až pak se můžeme ptát: co to vypnutí způsobuje?
Pokud je vypnutí reakcí na brutální prostředí (například chronický a urážlivý vztah), měli bychom to chápat jako depresivní reakci. Pokud vypnutí dává smysl, ale způsobuje víc problémů, než řeší, a dostává člověka do začarovaného, maladaptivního cyklu, měli bychom to chápat jako psychologickou nemoc. A pokud je vypnutí všudypřítomné, téměř iracionální a nereaguje na změny v prostředí nebo na dobrou psychoterapii, pak bychom měli uvažovat o tom, že se jedná o depresivní nemoc. Většina „klinických depresí“ je tvořena právě maladaptivními cykly.
Sebevražda jako řešení?
Deprese může vést k sebevraždě. Je deprese příčinou sebevraždy, nebo je za tím něco jiného?
Důležité je říct, že existují různé důvody, proč se lidé zabíjejí. Někdy jde o vraždy-sebevraždy, které mají úplně jiné motivace než deprese. Jindy jde o eutanazii. Ale samozřejmě, velká část sebevražd je úzce spojená s depresivními pocity. Lidé trpí hlubokou emocionální bolestí, kterou někdy popisují jako „psychickou bolest“. Cítí ji tak silně a věří, že nikdy neskončí, že si začnou myslet, že by raději necítili nic, než takovou bolest. A sebevražda se pak zdá jako možné řešení, jak se bolesti zbavit.
Proč vidí lidé v sebevraždě úlevu od beznaděje?
Lidé prožívají emocionální bolest, když se život nevyvíjí podle jejich představ a nenaplňují se jejich základní potřeby vztahové hodnoty (pocit, že je znají a oceňují pro ně důležití lidé). Pokud nemají dobré zvládací mechanismy, špatné vztahy a život jim hází jednu překážku za druhou, se kterou se nedokážou vyrovnat, začnou se cítit beznadějně a mizerně a sebevražda se jim zdá jako poslední zoufalé řešení, jak ukončit bolest. Často mají ambivalentní pocity. Část z nich chce zemřít a jiná část chce žít. A někdy je pokus o sebevraždu spíš způsob, jak komunikovat a ukázat ostatním, jak zoufalí jsou.
Kdo je ohrožen sebevraždou?
Jaké vlastnosti má člověk, který se pokusí o sebevraždu? Je to porucha osobnosti?
Mnoho lidí, kteří se pokusí o sebevraždu, nemá „poruchu osobnosti“ v diagnostickém smyslu. Ale zároveň platí, že porucha osobnosti zvyšuje riziko. Porucha osobnosti je dlouhodobý problém s identitou, emočním zpracováním a vztahy. A proto dává smysl, že mezi nimi existuje souvislost. Některé poruchy osobnosti, jako například hraniční porucha osobnosti, jsou silně spojené se sebepoškozováním a sebevražednými sklony.
Mezi vlastnosti, které zvyšují riziko sebevraždy, patří emoční dysregulace (pocity zahlcení negativními emocemi), impulzivita, špatné vztahy a nízká sociální podpora, potíže s řešením problémů, agresivní nebo provokativní sklony a tendence k depresi a beznaději.
Tři blogy o poruchách osobnosti:
Bezmocnost?
Stalo se vám za léta praxe, že jste nedokázali někomu pomoct od myšlenek na sebevraždu?
Naštěstí se mi nikdy nestalo, že by si někdo vzal život, když jsem s ním přímo pracoval. Ale bylo několik případů, kdy byla situace tak brutální a člověk tak zraněný, že jsem s ním nedokázal pracovat tak, aby to vedlo k jasné cestě ke zdraví.
Psychóza: ztráta kontaktu s realitou
Co je to psychóza? Vzniká v raném věku? Co se děje, když člověk prožívá psychotické epizody? A jak se to řeší?
Psychóza je široký pojem, který označuje stav, kdy člověk mentálně ztratí kontakt s realitou. Může k tomu dojít v různých fázích života z různých důvodů. Lidé se mohou stát psychotickými po užití drog, kvůli nemoci (například nádoru na mozku), kvůli akutnímu traumatu nebo kvůli závažnému duševnímu onemocnění, jako je schizofrenie. Protože existuje tolik různých způsobů, jak se člověk může stát psychotickým, neexistuje jednoduchá odpověď na otázku, jak to „vyřešit“.
Schizofrenie versus psychóza
Někdy mají lidé s psychózou halucinace. Jaký je rozdíl mezi schizofrenií a psychózou a kdo je více ohrožen sebevražednými sklony?
Jak už jsme zmiňovali, psychóza je široký pojem pro stav, kdy člověk ztratí kontakt s realitou. Schizofrenie je specifická diagnóza, jedna z „psychotických poruch“, i když se tento termín v moderní praxi už tolik nepoužívá. Schizofrenie zahrnuje mentální deterioraci a rozpad vědomí, který se může projevovat různými způsoby. Jedním z běžných projevů jsou „bludy“, což jsou neobvyklá nebo vysoce nepravděpodobná přesvědčení o světě a o svém místě v něm. Například slavný matematik John Nash trpěl schizofrenií a měl blud, že mu vlády po celém světě posílají tajné zprávy v novinách a vyzývají ho, aby nastolil nový světový řád. Halucinace jsou, když je vnímání člověka narušené a prožívá hlasy nebo vize, které se mu zdají reálné a vnější, ale ve skutečnosti neexistují ve vnějším světě. Objevuje se také dezorganizované a chaotické myšlení a velmi neobvyklé chování (například sbírání odpadků). A konečně, existují takzvané „negativní příznaky“, které zahrnují nedostatek motivace, apatii k životu nebo sociální stažení a nezájem. Pokud jde o zotavení ze schizofrenie, platí obecné pravidlo „třetin“, pokud lidé dostanou dobrou léčbu (která zahrnuje dobrou terapii zaměřenou na zvládání a řešení problémů a novou třídu antipsychotických léků). To pravidlo říká, že zhruba třetina se může zotavit téměř do plné funkčnosti, zhruba třetina bude schopna fungovat, ale s výraznými omezeními, a zhruba třetina bude vážně postižená a pravděpodobně nebude schopna fungovat samostatně.
Gregg nám byl neuvěřitelně nápomocný, když nám poslal odkazy na zdroje a poskytl nám lepší vhled do své práce. Pokud máte nějaké dotazy, neváhejte je zanechat v komentářích níže.