Tak tohle je téma, co se mi dostalo pod kůži. Víte, jak se říká „jablko nepadá daleko od stromu“? No, někdy padá sakra daleko a někdy ten strom rovnou useknou. Dneska se podíváme na to, jak moc nás ovlivní to, co zažijeme v prvních letech života. A to sakra ovlivní…
René Spitz: Důsledky citové deprivace v raném dětství
René Spitz byl psychoanalytik a lékař, který se zaměřil právě na tohle období. Zkoumal, co se stane s dětmi, které nemají dostatek lásky, péče a pozornosti. Nejde jen o to, jestli mají plnou plínku a teplé jídlo. Jde o mnohem víc…
O co vlastně šlo?
Spitz prováděl své výzkumy v sirotčincích a věznicích, kde byly děti odděleny od svých matek. Porovnával děti v různých zařízeních a zjistil něco šokujícího.
Anaklitická deprese
Pojem, který Spitz zavedl. Představte si to takhle: dítě má všechno, co potřebuje fyzicky – jídlo, teplo, sucho. Ale chybí mu to nejdůležitější – láska a citová vazba. A co se stane? Dítě začne chátrat. Stane se apatické, ztrácí zájem o okolí, přestává se vyvíjet. A v nejhorších případech… umírá.
Hospitalismus
Další drsný termín. Tady už nejde jen o depresi, ale o celkový útlum. Děti v sirotčincích, kde nebyl dostatek personálu, kde je nikdo nemazlil, kde se na ně nikdo neusmíval, často trpěly opožděním ve vývoji, měly problémy s imunitou, byly náchylnější k nemocem. Prostě strádaly po všech stránkách.
Co si z toho vzít?
Možná si říkáte, že to je dávná historie a dneska už se to neděje. Ale realita je taková, že citová deprivace existuje pořád. Může se projevovat různými způsoby – od zanedbávání dětí v rodinách po nedostatek času a pozornosti, kterou věnujeme svým vlastním dětem v dnešní uspěchané době. Zamysleme se nad tím. Protože tyhle rány v raném dětství se hojí těžko, někdy vůbec…