Rodina. Místo, kde bychom se měli cítit v bezpečí, milovaní, chránění. Pro někoho to tak skutečně je. Pro jiného je rodinný dům vším, jen ne útočištěm. A víte, jak to chodí? S rodinou trávíme nejvíc času, takže nám to vlastně přijde „normální“. Že takhle to má každý. Proto se občas stane, že žijeme v toxickém prostředí a ani o tom nevíme. Tušíme, že něco není v pořádku, ale jsme na to už tak zvyklí, že nás ani nenapadne, že by to jinde mohlo být lepší. Proto je důležité umět rozlišit zdravou a toxickou rodinnou dynamiku. Pojďme se na to podívat…
Rodina: Láska, nebo jed? Jak poznat toxické vztahy a najít cestu k uzdravení
Když se může mluvit
V zdravé rodině se nebojíte říct svůj názor. Co na srdci, to na jazyku. A rádi si vyslechnete i ostatní. Pokud vás něco trápí, víte, že se na ně můžete spolehnout a pomůžou vám. Jsou tu pro vás.
V toxické rodině je to jiná písnička. Vaše pocity a názory jsou neplatné. O problémech se s nimi radši nebavíte. A když už se odvážíte, skončí to křikem, hádkou, nebo vás jednoduše ignorují. Takže se radši taky naučíte ignorovat je. Mlčet je zlato, že?
Respekt, základ všeho
V úctě a respektu k druhým nás učí už od mala. Alespoň v těch zdravých rodinách. Rodiče, kterým na dětech záleží, ví, že nejsou jejich majetek. Že jsou to malí lidé s vlastní hlavou. A tak se k nim chovají. Ví, že potřebují uznání a respekt, aby z nich vyrostli zdraví a vyrovnaní dospělí. A tyhle hodnoty pak děti přirozeně přenášejí dál – na rodiče, ostatní lidi a hlavně na sebe samotné.
Bohužel, pro některé rodiny respekt nic neznamená. Nebo si myslí, že má být jen jednostranný: rodiče vyžadují úctu od dětí, ale sami ji neumí dát. Děti nesmí odmlouvat, nesmí nic chtít, jen poslouchat a dělat, co se jim řekne, často bez vysvětlení. Možná z nich vychovají poslušné jedince, kteří poslouchají ze strachu z trestu, ale opravdový respekt cítit nebudou. Spíš naopak, začnou rodiče potají nenávidět.
Kritika s citem, nebo rány pod pás?
Když nám na někom záleží, chceme k němu být upřímní, i když pravda není vždycky hezká. Ve zdravé rodině to vědí a nebojí se dát konstruktivní kritiku. Dělají to ale s citem, vyzdvihují to dobré a navrhnou, co by se dalo zlepšit. Chtějí, aby byli jejich blízcí tou nejlepší verzí sebe sama, a chtějí jim na té cestě pomoct.
V toxické rodině je kritika zbraň. Útok a ponižování. Je krutá, přehnaná a bolí. V takových rodinách se denně ozývají komentáře typu: „Ty nic neumíš!“, „Podívej se na sebe!“, „Jsi hloupý, co o tom víš?“. V takovém prostředí se nedá růst, spíš se vám rozpadá sebevědomí a sebeúcta.
Soukromí? Co to je?
Soukromí je důležité pro vývoj každého dítěte. Pomáhá mu vybudovat silnou osobnost. Dobří rodiče to vědí a respektují ho. Klepou na dveře do pokoje, neposlouchají hovory s kamarády, nehrabou se ve věcech. A pokud už se musí do soukromí dítěte zasáhnout, vysvětlí mu to a omluví se.
Toxickým rodičům je to jedno. Nepřemýšlí, když narušují soukromí svých dětí. Ptají se na zbytečné otázky, moc se vměšují do života. Čtou si deníky, kontrolují telefony, dělají si alibi, aby mohli být s dětmi v pokoji, když mají návštěvu. A když si dítě stěžuje a chce, aby respektovali jeho hranice, vysmějí se mu a řeknou mu, že jako dítě nemá právo na soukromí.
Láska na každém kroku, nebo ledová sprcha?
Ve zdravé rodině se mají rádi a nebojí se to dát najevo! Pusa na tvář, dlouhé objetí, milé slovo, to není nic neobvyklého. A nikdy neodejdou z domu bez toho, aniž by to udělali. Ať se děje cokoliv, víte, že jste milovaní, a dáváte to najevo i ostatním. I když neříkají „Mám tě rád/a“ přímo, nahradí to malými skutky lásky.
V toxických rodinách to takhle nefunguje. I když se mají rádi, neumí to projevit. Nebo se jim to zdá divné. Berou rodinu jako samozřejmost. Hug a pusa? To nečekejte. Takže hledáte lásku jinde.
A co vy? Kam byste zařadili svou rodinu? Není dokonalá, ale je vám v ní dobře? Nebo vidíte znaky nezdravé dynamiky?
Pokud jste právě zjistili (nebo potvrdili), že vaše rodina je toxická, je mi to líto. Zvládnout to je vyčerpávající. A těžké je se od ní distancovat a chránit své duševní zdraví. Pokud cítíte, že to nezvládáte, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. A pamatujte: nebude to takhle navždy a nejste na to sami!
Děkuji za přečtení!
Autor: Stela Košić