Pamatuješ si ještě, jak jsi jako malá skákala panáka? Nebo stavěla hrady z písku a byla jsi přesvědčená, že jsou to královské paláce? A co takhle schovávat se v lese a představovat si, že jsi neohrožená princezna? Pokud ti tyhle vzpomínky vyvolávají spíš úsměvný pocit nostalgie, než aby ses k nim chtěla vrátit, možná je tvé vnitřní dítě v pořádku. Ale co když… co když uvnitř tebe stále někdo tiše pláče?
Šest znamení, že tvé vnitřní dítě stále pláče: Najdi cestu k uzdravení
Možná si říkáš, co to vnitřní dítě vlastně je? Je to ta část tebe, která si pamatuje všechny pocity, zážitky a emoce z dětství. A pokud tyhle emoce nebyly zrovna šťastné, můžou tě ovlivňovat dodnes. Neber to ale jako diagnózu od doktora, jo? Tenhle článek má jen pomoct se zamyslet. Pokud se s něčím z toho ztotožníš, možná je čas se na své vnitřní dítě podívat blíž. A hezky se o něj postarat. Protože si to zasloužíš. Všichni si to zasloužíme.
1. Nevěříš si ani ostatním.
Vzpomínáš, jak se říká, že důvěřovat je dobré, ale kontrolovat je lepší? Tvoje vnitřní dítě se naučilo, že se na nikoho nemůže spolehnout. Muselo se chránit samo. A tohle přesvědčení si neseš s sebou i do dospělosti. Kvůli tomu si říkáš, že na nic nestačíš. Vždycky si najdeš něco, za co se můžeš obvinit. A když ti někdo složí kompliment, máš problém mu uvěřit. „Ale to přece není pravda, já to tak nemyslím, to se ti jen zdá.“ Známé? A víš co? Zkus to otočit. Zkus si říct: „Jo, má pravdu. Jsem dobrá.“ A uvidíš, co se stane.
2. Jsi až moc zodpovědná.
Už jako malá jsi musela být perfektní. Cokoliv jiného prostě nepřipadalo v úvahu. A teď se hroutíš pod tíhou povinností a frustrace, protože život přece není dokonalý. Máš pocit, že si nemůžeš dovolit relaxovat, protože se stane něco špatného. Že se vrátí ta bolest z dětství. Ale víš co? Občas se prostě vykašli na všechno a běž si zablbout. Pusť si oblíbenou hudbu, tancuj jako blázen, zavolej kamarádce a jděte na kafe. Prostě si dovol užít si ten moment. A uvidíš, že se svět nezboří.
3. Máš pocit, že nemáš hlas a neumíš říct „ne“.
Když jsi byla malá, nikdo nebral ohled na tvoje pocity. Tak ses naučila obětovat se, abys přežila. A teď, když po tobě někdo něco chce, se v tobě probudí ten pocit bezmoci. Máš problém postavit se za sebe. Hlavně, když to očekávání přijde od někoho blízkého. Proto je důležité znát svoje potřeby. A postavit se za ně. I když to bude těžké. V dlouhodobém horizontu se ti to vyplatí.
4. Neustále hledáš uznání.
Rodiče ti nedávali dost lásky a uznání. A ty se teď snažíš tu prázdnotu zaplnit tím, že hledáš uznání u ostatních. Chceš, aby tě chválili. Chceš se zavděčit všem. Ale tímhle chováním se vyčerpáváš a necítíš se dobře. A to může vést až k depresi. Místo toho, abys hledala uznání u ostatních, zkus se pochválit sama. Za každou maličkost. A uvidíš, že se tvůj pohled na sebe začne měnit.
5. Soudíš se až moc tvrdě.
Tvoje vnitřní dítě si myslí, že každá chyba je špatná. A že musíš být dokonalá, aby tě nikdo nesoudil. Ale tímhle chováním si zabraňuješ riskovat a zkoušet nové věci. Protože se bojíš selhání. A to vede k pocitu neúspěchu, nízkému sebevědomí a neschopnosti stanovit si hranice. Zkus se na sebe podívat s laskavostí. Chyby děláme všichni. A jsou to jen lekce, ze kterých se můžeme poučit.
6. Chceš se všem zavděčit.
Tvoje vnitřní dítě se naučilo, že uznání ostatních je důležitější než to tvoje. Protože potřebovalo udržet si svoje blízké, aby přežilo. A zavděčování se bylo jednou z cest, jak toho dosáhnout. Tohle chování může být automatické, ale nakonec tě dovede k pocitu vyčerpání, zahořklosti a uvíznutí ve vztazích, kde je nerovnováha sil. Dělat pro ostatní je důležité, ale nezapomeň, že i ty máš svoje potřeby. Stanov si hranice a starej se o sebe.
Nechat minulost jít a dospět se nestane samo od sebe. Je potřeba nahradit omezující přesvědčení těmi, které tě posílí. Uvědom si, jaké vzorce chování z dětství tě ovlivňují i teď. A nenech se jimi definovat. Rozhodni se, kým chceš být. Může to být těžké, ale stojí to za to. Protože na konci dne jde o tvoje blaho. A jak se říká: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ A já ti přeju, abys našla klid a štěstí. Dokážeš se ztotožnit s některým z výše uvedených bodů? Pokud ti tenhle článek pomohl, nezapomeň ho sdílet. Třeba pomůžeš i někomu dalšímu.
Zdroje:
(The information in this article is not intended nor implied to be a substitute for professional medical advice, diagnosis, or treatment. All content, including text, images, and information, contained in this article is for general information purposes only and does not replace a consultation with your own doctor/health professional.)
Are you in touch with your inner child? Do you enjoy going outside and playing with your kids? On the other hand, have you forgotten how wonderful it is to play? If you have free time, do you fill it up by working more or do something else?
Adults who were raised in an unhappy household are still carrying the trauma with them, and they have never reconnected with or healed their inner child. This agony leaves deep scars that may impede one’s capacity to experience joy, enjoy current relationships, achieve success, or even raise children as they desire.
As adults, we all deal with the consequences of our past in different ways but sometimes we forget how important it can be to take care of ourselves from the inside out–especially when it comes to our own inner child. This article is to talk about 6 signs your inner child is still hurting. Hopefully, by the end of this article, you can find ways to take care of it.