„`html
Už jste se někdy přistihli, že v zrcadle vidíte o něco sympatičtější obličej, než jaký vám tvrdí fotka z dovolené? Nebojte, nejste sami. Podle Shelley Taylor, průkopnice v oblasti sociální kognice, je to úplně normální. Ba co víc, možná je to i zdravé.
Proč si malujeme růžovou budoucnost?
Taylor ve své práci argumentuje, že si často vytváříme tzv. pozitivní iluze o sobě, o světě a o naší budoucnosti. Někdy si prostě realitu trochu přibarvíme, abychom se cítili lépe. A ruku na srdce, kdo to občas nedělá?
Sebeklam jako motor života?
Možná si říkáte, že to zní trochu jako sebeklam. Ale Taylor tvrdí, že tyto „iluze“ nám mohou paradoxně pomáhat. Dodávají nám motivaci, zvyšují sebevědomí a v konečném důsledku nás ženou dopředu. Představte si, že byste si neustále opakovali, že na něco nemáte. Asi byste toho moc nedosáhli, že?
Když se iluze vymknou kontrole
Samozřejmě, i v tomhle platí, že všeho moc škodí. Pokud se pozitivní iluze stanou příliš silnými, můžeme ztratit kontakt s realitou. A to už může mít negativní dopady na naše vztahy, práci i celkové fungování.
Hranice mezi zdravým optimismem a naivitou
Kde je tedy ta tenká hranice mezi zdravým optimismem a naivitou? To je těžká otázka a univerzální odpověď neexistuje. Důležité je uvědomovat si, že realita je komplexní a nesnažit se ji za každou cenu zjednodušovat a „vylepšovat“.
Taylor a její odkaz pro dnešek
Shelley Taylor nám ukazuje, že pohled na svět není černobílý. A že i zdánlivý „sebeklam“ může mít svůj smysl. Její práce je cenným připomenutím, že bychom k sobě měli být laskaví a odpouštět si drobné nedokonalosti. Protože i díky nim jsme tím, kým jsme.
„`