Vzpomínáte si na ty nervy před písemkou z matiky? Nebo na ten pocit, když jste poprvé stáli před celou třídou s referátem? Škola, to nejsou jen jedničky a pětky. Je to taky místo, kde se učíme žít mezi lidmi. A někdy to sakra bolí.
Šikana ve školní třídě: Role svědků šikany
Téma, o kterém se nemluví tak často, jak by mělo. Všichni víme, co je šikana. Ale co role těch, kteří stojí stranou a dívají se? Těch, co mlčí? Vždyť i mlčení, jak se říká, je souhlas.
Být u toho a nic nedělat
Snad každý z nás si někdy v životě řekl: „To se mě netýká.“ A víte co? Někdy se nás to týká víc, než si myslíme. I když sami neubližujeme, můžeme svojí nečinností ubližování podporovat. Ten kluk, co se mu smějou kvůli brýlím. Ta holka, co ji ponižují kvůli značkovým hadrům od Vietnamců. Vidíme to, slyšíme to. Ale co dál?
Proč mlčíme?
Strach? Nechuť k problémům? Pocit, že s tím stejně nic nezmůžeme? Všechno hraje roli. Ale pamatujme si, že i malá akce může mít velký dopad. Někdy stačí jen se ozvat, říct „tohle není v pořádku“. Nebo aspoň podpořit toho, komu se ubližuje. I to je víc než nic.
Co můžeme dělat?
Možností je spousta. Promluvit si s obětí. Obrátit se na učitele, školního psychologa. Podpořit toho, kdo se stal terčem. A hlavně – nebýt lhostejní. Protože škola, to má být bezpečné místo pro všechny. A my všichni, žáci, učitelé, rodiče, jsme za to zodpovědní.