Pamatuju si to jako dneska. Střední škola, projekty, skupinová práce… Noční můra. Vždycky jsem se jako první hlásil s dotazem, jestli můžeme pracovat sami. Někdy to prošlo, ale častěji jsem s hrůzou zjistil, že budu muset fungovat v týmu. Nejsem vyloženě introvert, ale mám introvertské sklony, hlavně co se učení týče. A víte co? Mnohokrát jsem se přesvědčil, že školský systém na tyhle moje „tiché“ potřeby prostě kašle.
Škola pro introverty: 5 kroků k lepšímu vzdělávání pro tiché duše
Těžko se to vysvětluje, proč mi samota vyhovovala víc. Nešlo o to, že bych byl asociál, rád jsem trávil čas s kamarádama, to jo. Ani jsem se nebál, že mě dají do skupiny s někým míň chytrým – všichni jsme se snažili a chtěli jsme dobré známky. Asi to bylo prostě…snadnější. A snadnější, protože míň stresující.
Zeptejte se kohokoliv, kdo tím prošel, a řekne vám, že současný vzdělávací systém je zastaralý, fakticky archaický. V psychologii jsme udělali za poslední století obrovský pokrok, ale školy se zdají být zaseknuté v 19. století. Lavice otočené k učiteli, studenti poslouchají přednášku a trnou, jestli je nevyvolá. Už víc než sto let! Díky psychologům jako Carl Jung víme tolik o introvertech a extrovertech. Proč se školy neprobudí? Máme šanci vzdělávání kompletně předělat, aby líp vyhovovalo různým typům myslí, ale nikdo se k tomu nemá.
Existuje spousta jednoduchých změn, které by introvertům pomohly učit se pohodlněji a rychleji. Děti jsou naše budoucnost. Investice do modernizace vzdělávání prospěje celé společnosti. Jenže v mnoha vyspělých zemích se zdá, že se finance školám každým dnem škrtají. A nejhorší na tom je, že ty změny by byly tak snadné! Poslouchají nás vůbec?
Nenuťte studenty pracovat ve skupinách
Pro introverty je skupinová práce největší peklo. Pokud nejste sami introvert, možná si ani nevšimnete, jak moc je to rozšířené. Pro extroverta je to normálka, ale pro introverta je to proti srsti. Introvert musí zvládat tlak interakce s lidmi a zároveň se soustředit na úkol. Extrovertovi to nedělá problém, naopak. Introvertovi to ale připadá, jako by měl jet na kole a zároveň si balancovat s míčem na hlavě. Dostane dvě těžké úlohy místo jedné.
Řešení je jednoduché: nechte studenty pracovat samotné. Ne jen někdy, vždycky. Ve třídě by mělo být víc svobody, a tohle je jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout. Učitelé budou asi argumentovat, že některé projekty se nedají zvládnout sólo. Třeba experimenty nebo divadelní představení. Fajn, ale učitel by měl nabídnout víc možností, ne jen jednu šablonu pro všechny. Moji nejlepší učitelé napsali na tabuli hromadu nápadů na projekty. Mohli jsme si vybrat, nebo si vymyslet vlastní. Tahle svoboda v kombinaci s možností pracovat sám, by introvertům ve škole ulehčila život.
Proč školy přehodnocují, jak učit introvertské studenty?
7 pádných důvodů, proč se učit online
Dopřejte studentům samotu, když ji potřebují
Introverty hodně trápí potřeba být občas o samotě. Cení si soukromí a ve škole je to skoro nemožné najít. Přeplněné chodby, hluk, shon… Noční můra introverta. Proto je škola pro ně tak psychicky vyčerpávající. Doma pak nemůžou vypnout a odpočinout si. Může to znít jako výmluva, ale proto se taky introverty nechce dělat úkoly. Jsou prostě mentálně, emocionálně a fyzicky vyždímaní. Ve škole není moc míst, kam se dá jít o samotě. Knihovna? Teoreticky klid, ale stejně narvaná jako chodby. Co s tím?
Miloval jsem, když nás někteří učitelé za hezkého počasí vzali učit se ven. Těch dní moc nebylo, ale hrozně mi to pomáhalo. Našel jsem si klidné, odlehlé místo a četl jsem si učebnici nebo dělal zadanou práci. Hrozně mi to prospívalo a myslím, že to může pomoct i ostatním introvertům. Student by mohl zvednout ruku a jít se projít, aby si vyčistil hlavu. Nebo by se mohly zavést „časy samoty“, kdy by si studenti mohli potichu meditovat. Asi je nereálné, aby každý student měl svoje soukromé místečko, ale škola by mohla pořídit „odpočinkové kapsle“.
Přestaňte hodnotit studenty podle aktivity
Možná to není ve všech školách stejné, ale na střední jsem dostával známku za pokrok a zvlášť za „aktivitu“. Připadalo mi to absurdní. Aktivita ve třídě je sice fajn, ale musí se za to známkovat? A co studenti, kteří se nehlásí tolik, protože to mají v povaze? Introverze se nedá ovlivnit. Známkovat aktivitu znamená automaticky dát extrovertům dobrou známku zadarmo. Pro introverta je naopak tahle známka nedosažitelná. Je to jasný příklad, jak školský systém upřednostňuje jeden typ studentů a jejich způsob učení před jiným. Někteří by to označili za diskriminaci.
Musíme předefinovat, co vlastně „aktivita“ znamená, aby to zahrnovalo víc studentů. Je aktivita jenom to, že student zvedne ruku a přispěje do diskuze? Nebo to může být i něco jiného? Co kdyby studenti psali svoje myšlenky na papír místo mluvení? Nebo si to probrali s učitelem po hodině v soukromí? Mnoha introvertům nevadí mluvit v malých skupinkách, ale ve velké třídě je to stresuje. Proč nehodnotit studenty podle toho, jak se baví a pomáhají ostatním mimo hodinu? Tyhle mikro-interakce si učitelé často nevšimnou. Potíž je v tom, že aktivita se neodehrává jen v diskuzi nebo aktivitě ve třídě. Proto si myslím, že by učitelé s tímhle hodnocením měli přestat.
Učitelé studenty často vyvolávají a nutí je odpovídat před celou třídou. Extrovert se hlasitě a sebevědomě vyjádří, ale introvertovi to dělá problém a někdy je to pro něj i emocionálně náročné. Chápu, co tím učitel sleduje – chce si ověřit, že poslouchají a donutit je k aktivitě. Ale z psychologického hlediska to nedává smysl. Introvert může znát odpověď perfektně, ale radši řekne „nevím“, než aby před celou třídou rozebíral svůj názor. Vypadá pak hloupěji, než ve skutečnosti je, jenom proto, že nechce na sebe upozorňovat. Další problém je, že introverti o problémech přemýšlejí pomaleji a hlouběji. Může jim trvat i několik minut, než si všechno promyslí a najdou odpověď. Když na ně učitel z ničeho nic vybalí otázku, cítí se pod tlakem a jejich styl myšlení to narušuje.
Jak to vyřešit? Jednoduše: nevyvolávejte studenty! Nechte extroverty hlásit se a odpovídat, ale nevyvolávejte studenta, který se očividně nechce dostat do stresové situace. Nezáleží na tom, jak moc si učitel myslí, že mu to „pomůže získat sebevědomí“ nebo „vylézt ze své ulity“, prostě to není dobrý nápad. Pokud chtějí podpořit diskuzi ve třídě, existují zajímavé alternativy, které zaujmou introverty i extroverty. Třeba metoda „think-share-pair“. Učitel položí otázku, a studenti se pak otočí na souseda a proberou odpověď ve dvojici. Tohle vyhovuje introvertům i extrovertům a učitel má pocit, že se do hodiny zapojují všichni. Všichni jsou spokojení.
Proč školy přehodnocují, jak učit introvertské studenty?
7 pádných důvodů, proč se učit online
Nechte studenty vybrat si, jak se učí
Do dnešních tříd potřebujeme víc svobody. Studenti by si měli moct vybrat, jak se chtějí učit. Představte si vzdělávací systém, kde dostanou širší téma a sami si vyberou, co se chtějí učit a jak. Třeba se ve třídě učí o vesmíru. Student by mohl přijít za učitelem a říct: „Hrozně mě zajímá, jak se rodí hvězdy. Můžu si to nastudovat a vytvořit animovaný film o tom, jak to funguje?“ A pak by si mohl dělat vlastní výzkum a zjistit, co ho zajímá. Skvělé je, že introverti by se mohli učit introvertským způsobem a prezentovat svoji práci tak, jak jim to vyhovuje. Každý by se mohl učit tak, jak mu to nejvíc sedí. Někdo se učí poslechem, někdo psaním, někdo čtením, někdo mluvením. Proč bychom to měli omezovat na jeden styl?
Vím, co si myslíte: Co osnovy? Co standardy a kritéria a tyhle „důležité“ věci? To jsou zastaralé myšlenky. V některých předmětech je důležité, aby se studenti naučili stejné věci, jako je matematika, přírodověda a gramatika. Ale i v nich si studenti můžou vybrat, jak se to naučí, místo aby poslouchali učitele ve třídě. Ostatní předměty, jako historie, umění a jazyky, můžou osnovy klidně ignorovat. Představte si třídu, kde se každý student učí o tom, co ho zajímá, svým vlastním způsobem, a pak se se svými novými znalostmi podělí s ostatními. Studenti by se dokonce mohli navzájem zkoušet. Nebyl by to efektivnější způsob učení? Nebyla by celá skupina, která se učí navzájem, efektivnější než jeden učitel, který se snaží naučit všechny? Jedno je jisté: vzdělávací systém se musí probudit a dohnat 21. století.
Pokud se vám článek líbil, sdílejte ho! Budeme moc rádi!