Tak tohle téma mi leží na srdci. Vlastně, komu ne? Šikana ve škole. Brrr. Vždycky, když na to pomyslím, naskočí mi husí kůže. A víte co? Není to jen o dětech, i když ty trpí nejvíc. Je to o nás všech – o rodičích, učitelích, společnosti. Protože, ruku na srdce, kdo z nás se nikdy nezachoval jako totální… no, víte co.
Školní a poradenská psychologie: Prevence a intervence šikany
Šikana je prevít. Plíživý, záludný, a sakramentsky těžko se odhaluje. Než se nadějete, máte dítě, které se bojí chodit do školy. Které se uzavírá do sebe. Které se stydí. A to přece nechceme, že ne?
Co dělat, když… tušíte problém?
První signály bývají nenápadné. Zhoršení prospěchu, nechutenství, bolesti břicha. Dítě se najednou vyhýbá kamarádům, nechce chodit ven. Najednou se mu ztrácí věci. A když se ho zeptáte, co se děje, mávne rukou a řekne: „Nic.“ Ale vy cítíte, že něco je špatně. Dejte na svůj instinkt. Ten mateřský (nebo otcovský) instinkt je sakra silná věc.
Prevence je základ, lidi!
Mluvte s dětmi. Otevřeně. O tom, co se děje ve škole. O tom, jak se cítí. O tom, že je v pořádku říct si o pomoc. Učte je empatii. Ukazujte jim, jak se chovat k druhým s respektem. A hlavně – buďte jim dobrým příkladem. Protože to, co vidí doma, to je to, co si nesou do světa.
A co když už se to stalo? Intervence… je to maraton, ne sprint.
Když už zjistíte, že vaše dítě je obětí šikany, chce to pevné nervy. A hlavně – nenechte to být. Promluvte si s učiteli, s vedením školy. Hledejte odbornou pomoc. Psycholog, terapeut – existuje spousta lidí, kteří vám můžou pomoct. A pamatujte – nejste v tom sami. Existují organizace, linky důvěry, skupiny rodičů, kteří řeší stejný problém. A to vědomí, že nejste sami, to hodně pomůže.
A víte co? Věřte v dobro. I v těch dětech, co šikanují. Někdy za tím stojí křivda, bolest, zmatek. Potřebují pomoc stejně jako oběti. A když se jim dostane, můžou z nich vyrůst skvělí lidé. Protože i v tom největším prevítovi se schovává kousek dobra. Jen ho musíme umět najít.