Život nám občas podrazí nohy, že? Zlomené srdce, nemoc, nehoda, ztráta blízkého… Každý z nás to prožívá jinak, každý má své bolístky, které si nese. Možná i ty máš v sobě rány z dětství, zklamání, nebo dokonce traumata. Tyhle věci nás mění, vidíme svět jinak, najednou se necítíme bezpečně. A tak si vytvoříme mechanismy, jak se s tím vyrovnat, jak se chránit. Jenže, co když tyhle ochranné štíty nám nakonec spíš škodí?
Skryté jizvy duše: 7 signálů, že potřebuješ uzdravit své emoce
Jak poznáš, že máš nezhojené emocionální rány? Pojďme se na to podívat společně, ok?
1. Rozbrečí tě i maličkost
Čteš si knížku, úplně se do ní ponoříš a najednou brečíš, jak želva. Cítíš to s tou postavou, prožíváš její bolest. Jasně, občas se uroní slzička, to se stane. Ale co když pláčeš až moc často? Existuje vůbec něco jako „příliš“?
No, prý neexistuje žádné „pravidlo“, kolik je moc. Statisticky ženy pláčou častěji než muži, to je jasné. Ale pokud se ti to zdá divné, může to být spojené s úzkostmi nebo depresí. A někdy to může být i neurologický problém. Důležité je, jak se u toho cítíš. Pokud ti to vadí, zkus dýchat zhluboka, uvolnit obličejové svaly nebo se na chvíli odpoutat a myslet na něco jiného. Zkrátka, co ti zabere.
2. Ztrácíš zájem o věci, které tě dřív bavily
Vrátíš se domů na prázdniny a máma už nechodí na procházky do parku, jako dřív. Nepeče ti tvoje oblíbené brownies. Ztratila jiskru. Bohužel, tohle se stává. Ztráta zájmu, to se může stát každému. Ale co když je to fakt silné, že tě nebaví vůbec nic? Tomu se říká anhedonie a může to být symptom deprese nebo i jiných vážnějších věcí.
Anhedonie, to je takový pocit prázdnoty. Nic tě nenadchne, všechno je ti jedno. Jakoby se ti vytratila motivace, radost ze života. Je to složité a hůř se to léčí, ale dá se s tím pracovat. Důležité je pochopit, co se v tobě děje, a pokusit se najít cestu zpět k radosti.
3. Štve tě chování ostatních lidí
Někdo do tebe omylem strčí v tramvaji a ty na něj vyštěkneš. Seš nabroušená, hned tě všechno vytočí. Každý jsme někdy podráždění, to je jasné. Ale co když je to pořád? Co když ta podrážděnost kazí atmosféru kolem tebe?
Podrážděnost, to je taková emoční toxická látka. Psychologové říkají, že je důležité si uvědomit, že něco tě štve, a zkusit se na to podívat s odstupem. Být k sobě laskavá, připomenout si, že jsou i důležitější věci. A taky se zbavit té nahromaděné energie – projít se, zacvičit si. Zkrátka, najít si ventil.
4. Cítíš se bezcenná a beznadějná
Ztratila jsi práci, máš rodinu a nevíš, co bude dál. Cítíš se k ničemu, jako bys selhala. Beznaděj, to je hrozný pocit. Často se objevuje u depresí, ale může to být i důsledek nízkého sebevědomí, zneužívání nebo traumat.
Jak si zvýšit pocit vlastní hodnoty? Nehledej ho v tom, co děláš, ale v tom, kdo jsi. Sebevědomí založené na úspěších je jen iluze. Místo toho se snaž rozpoznat a zapsat si ty kritické myšlenky, které ti běží hlavou, a zkusit je zpochybnit. Nauč se mluvit k sobě hezky, realisticky.
5. Pořád dokola si přehráváš špatné vzpomínky
Stále se ti vrací ty nepříjemné zážitky, pořád o nich přemýšlíš. Ruminuješ a ruminuješ, jako by nemělo být zítra. Ta věta, ten pohled, ta situace…furt dokola.
Ruminace, to je proces neustálého přemýšlení o těch samých myšlenkách, které jsou většinou smutné nebo temné. Může to být způsobené traumatem, stresem nebo i osobnostními rysy, jako je perfekcionismus. Důležité je zastavit tyhle myšlenky, když se teprve začínají objevovat. Zkus se od nich odpoutat, najít si nějakou zábavu, zavolat kamarádce. A hlavně zpochybňuj ty negativní myšlenky, zkus se na ně podívat z jiného úhlu.
6. Cítíš toho moc, až nakonec necítíš nic
Apatie, to je takový stav, kdy necítíš nic. Jakoby ti něco chybělo, ale nemáš sílu to hledat. Je to zvláštní, „bezcitná“ emoce. Je to pocit, ale i postoj. Lhostejnost, nezájem, odtržení. Tohle tě vysává z energie, cítíš se unavená a bez života.
Apatie se objevuje i u neurologických onemocnění. Bez ohledu na to, co ji způsobilo, důležité je změnit ten pohled na věc. Zaměř se na to, co se děje v tvé hlavě, a zkus to změnit. Otázka je, jestli jsi ochotná s tou apatií bojovat, i když to bude stát hodně sil.
7. Cítíš se ztracená a zaseknutá
Přijdeš si jako Bob z toho vtipu, co má krizi středního věku. Cítíš se uvězněná, neklidná. Máš před sebou ještě spoustu let a nechceš je strávit děláním toho, co děláš teď.
Krize, nuda, pocit uvěznění…to se stává. Chceme to změnit, ale často je to jen dočasné řešení. Psychologové radí, aby ses na to podívala z jiného úhlu. Zkus se na sebe podívat jako „moucha na zdi“, s odstupem. Nebo si zkusit představit, jak se na to budeš dívat v budoucnosti. Tahle změna perspektivy ti může pomoct najít cestu dál.
Emocionální bolest nás provází v různých podobách. Smutek, úzkost, závislosti, obsedantní myšlenky, zlozvyky, zdravotní problémy… Každý z nás to prožívá jinak. Ale důležité je, že se s tím dá pracovat. Můžeš se léčit, můžeš se rozvíjet. A hlavně, nezůstávej na to sama!
Zdroje:
de Bles, N. J., Rius Ottenheim, N., van Hemert, A. M., Pütz, L. E. H., van der Does, A. J. W., Penninx, B. W. J. H., & Giltay, E. J. (2019). Trait anger and anger attacks in relation to depressive and anxiety disorders. Journal of Affective Disorders, 259, 259–265. doi:10.1016/j.jad.2019.08.023.
Etain, B., Roy, I., Henry, C., Rousseva, A., Schürhoff, F., Leboyer, M., Bellivier, F. (2007, November 9). No evidence for physical anhedonia as a candidate symptom or an endophenotype in bipolar affective disorder. Bipolar Disord. 7:706-12. doi: 10.1111/j.1399-5618.2007.00413.x. PMID: 17988360.
Fischer AH, Rodriguez Mosquera PM, van Vianen AE, Manstead AS. Gender and culture differences in emotion. Emotion. 2004. Mar;4(1):87-94. doi: 10.1037/1528-3542.4.1.87. PMID: 15053728.