Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak moc automaticky vnímáme svět kolem sebe? Jak snadno se orientujeme v situacích, čteme emoce z tváří a tušíme, co se od nás očekává? Pro lidi s autismem tohle všechno může být mnohem složitější. A právě o tom si dnes povíme něco víc.
Sociální příběhy: Průvodce labyrintem mezilidských vztahů
Sociální příběhy jsou jako malí detektivové, kteří nám pomáhají rozluštit složité kódy sociálního chování. Představte si je jako scénáře, které krok za krokem popisují konkrétní situaci, co se v ní děje, proč se to děje a co se od účastníků očekává. Žádné složité teorie, žádné akademické poučky – jen srozumitelné a konkrétní informace.
Jak to funguje v praxi?
Řekněme, že se blíží návštěva zubaře. Pro někoho rutina, pro jiného stresující zážitek. Sociální příběh by mohl dítěti s autismem popsat, co se bude dít v čekárně, jak bude vypadat prohlídka, jaké nástroje zubař použije a proč. Bez zbytečných obav, srozumitelně a hlavně předvídatelně.
Vizuální pomůcky: Když slova nestačí
Slova jsou mocná, ale někdy zkrátka nestačí. Zvlášť, když jde o abstraktní pojmy nebo složité instrukce. Proto přicházejí na řadu vizuální pomůcky. Obrázky, piktogramy, fotografie – cokoliv, co dokáže zprostředkovat informaci jasně a bez zbytečných komplikací.
Síla obrázků
Představte si, že máte naplánovat den. Místo složitého rozvrhu plného textu můžete použít sadu kartiček s obrázky, které znázorňují jednotlivé činnosti – snídaně, oblékání, škola, oběd, hra. Jednoduché, efektivní a vizuálně přitažlivé. A co je hlavní, snižuje to stres a nejistotu spojenou s neznámým. Protože jak se říká, jednou vidět je víc než stokrát slyšet. No a v tomhle případě to platí dvojnásob. A to je pro dnešek všechno. Mějte se fajn a zase příště!