Už jste se někdy zamysleli nad tím, co se děje v mysli člověka, který se opakovaně pohupuje, mává rukama nebo si třeba donekonečna hraje s jedním pramenem vlasů? Někdy to bereme jako „tik“, jindy jako projev nervozity. Ale co když za tím stojí něco hlubšího?
Stereotypní pohybové poruchy: Když tělo mluví jinak
Stereotypní pohybové poruchy (SPP) jsou vlastně opakující se, bezúčelné pohyby, které se objevují v různých formách. Může to být zmíněné pohupování, mávání rukama, kroucení prsty, ale i složitější rituály. A teď pozor, nemluvíme jen o lidech s autismem. I když, pravda je, že u nich se s nimi setkáváme častěji.
Autismus a SPP: Vzájemné souvislosti
Proč se tolik SPP objevuje právě u lidí s autismem? Důvodů může být hned několik. Jedním z nich je snaha o sebestimulaci. Pohyb může být pro ně uklidňující, pomáhá jim regulovat nervovou soustavu a zpracovávat senzorické vjemy, které mohou být pro ně zahlcující. Představte si to jako takový vnitřní „reset“ systému.
Další důvod? Komunikace. SPP mohou být i formou neverbální komunikace. Člověk s autismem se jimi může snažit vyjádřit emoce, které slovy nedokáže pojmenovat. Třeba radost, strach nebo frustraci. Je to jako tanec, který má svá vlastní pravidla a význam.
Kdy se znepokojovat?
Někdy jsou SPP jen mírné a nenarušují běžný život. Jindy ale mohou být velmi intenzivní a vést až k sebepoškozování. V takovém případě je důležité vyhledat odbornou pomoc. Terapeuté a lékaři se snaží najít příčinu SPP a navrhnout individuální plán terapie. Cílem není pohyb potlačit, ale naučit se s ním pracovat a najít zdravější způsoby regulace emocí.
A co si z toho odnést? Především to, že za každým „tikem“ a „pohupováním“ se skrývá příběh. A že místo odsuzování je důležité se snažit porozumět.