Někdy mám pocit, že štěstí je jako klíče od bytu, které si založíme a pak je zoufale hledáme všude možně, jen ne tam, kde jsme je nechali. Soustředíme se na věci, které se třpytí a zdají se být důležité, a přitom nám uniká to, co je opravdové a blízko. Co kdybychom se na to podívali ještě jednou? Co kdybychom si sundali ty růžové brýle, ale zároveň i ty černé, a zkusili se dívat trošku jinak?
Štěstí na dosah: Proč ho nevidíme?
Říká se, že štěstí není něco, co najdeme, ale něco, co si vytvoříme. Jenže jak si ho máme vytvořit, když ho neustále hledáme někde jinde? Když se upínáme k tomu, co je na povrchu a co vidíme na Instagramu, těžko se nám bude dařit najít to pravé v sobě.
1. Odkládáte ho na neurčito a berete ho jako vzdálenou destinaci.
Znáte to, „až budu mít novou práci, až zhubnu deset kilo, až pojedu na dovolenou, budu konečně šťastná“. Jenže co když ta nová práce nebude taková, jakou jste si představovali? Co když se vám těch deset kilo nedaří shodit? Co když vám dovolenou zkazí počasí? Neodkládáte si to štěstí zbytečně? Nebojíte se, že když si ho naplánujete na někdy příště, tak vám to štěstí pak uplave jako rybka z dlaně?