Asi to znáte. Dny, kdy máte pocit, že vám padá nebe na hlavu. Práce se hromadí, doma čeká spousta povinností a vy se cítíte jako ždímačka. A pak, jakoby na potvoru, se ozve rýma, škrábe vás v krku a už se vidíte ležet s horečkou. Není to náhoda. Stres a imunita jsou totiž propojené nádoby. Když se jedna naplní až po okraj, ta druhá začne prázdnit.
Propojení, které cítíme na vlastní kůži
Možná si říkáte, že to je jen pocit. Že si nemoc přivoláváte sami svou negativitou. Ale věda má pro to jasné vysvětlení. Stres aktivuje v těle kaskádu reakcí, které v konečném důsledku oslabují imunitní systém. Kortizol, hlavní stresový hormon, je sice v malých dávkách užitečný, ale pokud je ho dlouhodobě příliš, dokáže pěkně zamávat s naší obranyschopností. A pak stačí málo – procházka v dešti, nevětraná kancelář plná kolegů s kašlem – a nemoc je na světě.
Jak to funguje v praxi?
Představte si to jako armádu. Imunitní systém je vaše armáda, která chrání tělo před vetřelci – bakteriemi, viry a dalšími neřády. Když jste v klidu a pohodě, vojáci jsou bdělí a připravení k akci. Ale když jste ve stresu, generál (kortizol) vydá rozkaz k útlumu. Někteří vojáci jsou posláni na dovolenou, jiní jsou demotivovaní a nedělají, co mají. A v tu chvíli má nepřítel cestu volnou.
Stres a imunita: Začarovaný kruh
A teď to začíná být zajímavé. Oslabená imunita vede k častějším nemocem. Nemoc vás zase stresuje – nestíháte práci, cítíte se mizerně a celkově jste víc na dně. A kruh se uzavírá. Čím víc jste ve stresu, tím víc jste náchylní k nemocem. A čím víc jste nemocní, tím víc jste ve stresu. Jak z toho ven?
Zastavit kolotoč
Nečekejte na zázrak. Změna musí přijít z vaší strany. Začněte tím, že si uvědomíte, co vás stresuje. Jsou to deadliny v práci? Hádky v rodině? Finanční starosti? Když pojmenujete problém, můžete se s ním začít aktivně vypořádávat. A pamatujte, i malé kroky se počítají. Krátká meditace, procházka v přírodě, horká vana s vůní levandule – to všechno vám může pomoci uvolnit napětí a posílit imunitu. A hlavně, buďte k sobě laskaví. Nikdo není dokonalý a občas je v pořádku i trochu zpomalit.