„`html
Ticho. Kolikrát se ho bojíme, že? Jakoby prázdný prostor mezi slovy musel být nutně vyplněn, jinak je to faux pas, něco trapného. Ale co když je to úplně jinak?
Ticho: Krása, síla i zbraň, kterou (ne)znáte
Vzpomínám si na citát: „Ticho je krásné, ne trapné. Trapná je lidská tendence bát se něčeho krásného.“ Mě na tom něco je. Někdy máme takovou hrůzu z ticha, až tím tu krásu zničíme.
Ticho mluví hlasitěji než slova?
Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik toho vlastně říkáme beze slov? Spousta! Mávnutí rukou, výraz v obličeji… a ticho. Prý až 70 % naší komunikace je neverbální! Ticho může být souhlas, nesouhlas, smutek, zamyšlení. Vlastně je to docela silný nástroj, co říkáte?
Jo a mimochodem, slyšela jsem, že „ticho je jedním z nejtěžších argumentů k vyvrácení.“ Něco na tom bude, co?
Ticho jako SOS signál?
Ženy často vyjadřují bolest tichem. Neřeknou ani slovo, ale prostě se stáhnou. A to je moment, kdy bychom měli být extra všímaví. Někdy je ticho signál, že se děje něco hodně špatného.
Ticho v partnerském vztahu: Měřítko kompatibility?
Někteří věří, že když s někým dokážete mlčet a je vám dobře, tak jste si souzeni. A víte co? Možná na tom něco bude. Nemuset pořád něco říkat, cítit se uvolněně… to je velký dar.
Kdy už je ticho trapné?
Tak dobře, i ticho má své meze. Prý, když trvá dýl než 4 vteřiny, začne být „awkward“. Ale i to je relativní, ne?
Takže co z toho plyne? Nebojme se ticha. Naučme se ho vnímat, naslouchat mu. Protože někdy nám toho řekne víc než tisíce slov.
„`