Tichý zabiják duše: Co spouští posttraumatickou stresovou poruchu?

Už jste někdy zažili něco tak strašného, že vám to navždy změnilo pohled na svět? Něco, co se vám neustále vrací v myšlenkách a nedá spát? Možná, že to, co prožíváte, má jméno: trauma.

Tichý zabiják duše: Co spouští posttraumatickou stresovou poruchu?

Statistiky mluví jasně: zhruba každý třetí člověk, který prožije závažné trauma, si vyvine PTSD – posttraumatickou stresovou poruchu. Ale co to vlastně je? Jednoduše řečeno, jde o duševní onemocnění, které vzniká, když jsme svědky, zažijeme nebo se dozvíme o traumatické události, která se stala někomu blízkému. A co se vlastně považuje za trauma? Podle odborníků je to událost, při které je vážně ohrožen život.

Důležité je odlišit PTSD od jiných duševních obtíží spojených se stresem. To, co ji odlišuje, je právě ta ohromná míra ohrožení. Projevuje se to pak třeba tím, že se vám neustále vrací negativní nálada, jste ve střehu jako rys ostrovid, přepadají vás vzpomínky a v noci vás budí děsivé sny. Jakoby se ta hrůza nikdy neměla vytratit.

Co může za PTSD? 6 nejčastějších spouštěčů

1. Fyzické napadení: Když někdo překročí všechny meze

Fyzické napadení, to je, když vás někdo fyzicky přemůže s cílem vám ublížit. Může jít o krádež, přepadení, bití, bodnutí, vraždu nebo únos. Zkrátka hrůzy, ze kterých se člověk těžko vzpamatovává. A pravděpodobnost, že se rozvine PTSD, roste, pokud útočník byl někdo, koho jste znali, nebo někdo blízký, byla použita zbraň (třeba nůž nebo pistole), stalo se to, když jste byli mladší, a nedostalo se vám okamžité pomoci. To jsou momenty, které se do duše zaryjí hluboko.

2. Sexuální násilí: Ticho, které bolí nejvíc

Bohužel, i sexuální násilí patří k největším rizikovým faktorům pro rozvoj PTSD. Oběti se často bojí o tom mluvit, protože se stydí nebo se bojí, že jim nikdo neuvěří. Ale to, že potlačujete své trauma, neznamená, že zmizí. Naopak, může se to projevit v mnohem horších formách. Lidé, kteří přežili sexuální napadení, často bojují s pocity deprese, úzkosti, strachu, izolace, vzteku a smutku. Je to jako by se v nich rozlomil svět.

3. Vážné nehody: Když se život změní v mžiku

Přejetí chodce, autonehoda, infarkt, pád z výšky nebo vážné zranění – i to jsou situace, které mohou způsobit PTSD. Zejména dopravní nehody se stávají čím dál častěji. Je to takový tichý zabiják, který číhá za každým rohem.

4. Přírodní katastrofy: Bezmoc tváří v tvář osudu

To, co trauma dělá tak strašidelným, je pocit bezmoci. A to platí dvojnásob, když jde o přírodní katastrofu. Ať už je to povodeň, požár, hurikán nebo zemětřesení, najednou stojíte tváří v tvář hrozbě, se kterou nemůžete nic dělat. PTSD se rozvine, když už nedokážete ovládat svůj strach a začnete žít v neustálé úzkosti.

5. Válečné konflikty: Jizvy, které se nehojí

Je zajímavé, že i když fyzické a sexuální napadení jsou častější příčinou PTSD, právě válečné konflikty vedly k tomu, že se tato porucha začala brát vážně. Dříve se jí říkalo „shell shock“ a trpěli jí hlavně veteráni z Vietnamu. Není divu, že válka, násilí a smrt zanechávají na duši hluboké rány.

6. Dědičná zranitelnost: Co si neseme v genech

I když trauma hraje v rozvoji PTSD klíčovou roli, geny také hrají svou roli. Může se stát, že dva lidé zažijí stejnou traumatickou událost, ale jen jeden z nich si vyvine PTSD. Vysvětluje to tzv. Diathesis Stress Model, který říká, že pro rozvoj duševního onemocnění je potřeba jak vnější stres, tak i dědičná zranitelnost. To znamená, že pokud máte v rodině někoho s PTSD, je pravděpodobnější, že se to projeví i u vás. Geny jsou zkrátka mocná věc.

Podle odborníků trpí PTSD zhruba 7-8 % světové populace. A ženy mají až dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se u nich tato porucha rozvine. A pokud se neléčí, může trvat roky, desetiletí nebo dokonce celý život.

Pokud jste zažili některou z těchto traumatických událostí, neváhejte vyhledat pomoc odborníka. I když si nemyslíte, že vám hrozí PTSD, bude vám lépe, když se svěříte a promluvíte si o tom, co prožíváte. Komunikace a podpora od lidí, kteří vám rozumí, dokážou udělat zázraky.

Zdroje:

  • American Psychological Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders. 5th Ed. Washington, DC, USA: APA Publishing.
  • Duncan, R. D., Saunders, B. E., Kilpatrick, D. G., Hanson, R. F., & Resnick, H. S. (1996). Childhood Physical Assault as a Risk Factor for PTSD, Depression, and Substance Abuse. American Journal of Orthopsychiatry, 66 (3), 437-448.
  • Ullman, S. E., & Filipas, H. H. (2001). Predictors of PTSD Symptom Severity and Social Reactions in Sexual Assault Victims. Journal of Traumatic Stress, 14 (2), 369-389.
  • Murray, J., Ehlers, A., & Mayou, R. A. (2002). Dissociation and Post-Traumatic Stress Disorder: A Study on Road Accident Survivors. The British Journal of Psychiatry, 180 (4), 363-368.
  • McKeever, V. M., & Huff, M. E. (2003). A Diathesis Stress Model of Posttraumatic Stress Disorder: Ecological, Biological, and Residual Stress Pathways. Review of General Psychology, 7 (3), 237-250.
  • Diskuze